Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #607 AGRESIVNÍ RVÁČI

#607 AGRESIVNÍ RVÁČI

Posted: Červen 5th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 12 komentářů »

Jako velká většina mejch blízkejch lidí se neumim rvát a mám pocit, že většinu těch zaprděnejch intošů mýho ražení musel Klub rváčů strašně rajcovat. Ta představa úderu do cizího ksichtu. Přestoupení toho tabu, který člověku od malinka perou do hlavy. Nebo aspoň mě prali, neb až ve čtyřech letech jsem byl ochoten akceptovat axiom, že ať už mi brácha řekne cokoliv, neopravňuje mě to k tomu, abych šel a kousnul ho do ruky.

Na základce jsem se ještě rval docela dost, ale když jsem na gymplu při těláku vyšil spolužákovi Omylovi dělo, protože mě fauloval a pak měl ještě blbý hemzy, vyděsilo mě, že jsem mu zlomil nos, a od tý doby mám z nějakejch rvaček strach; nevim, jak na vaší školce, ale u nás se teda řikalo „jestli mi něco uděláš, tak mi budeš muset platit bolestný“ a ta věta se mi zapsala hluboko do podvědomí.

Neřikám teda, že veškerý násilí zavrhuju. Existujou podle mě situace, kdy je jistá míra násilí zcela ospravedlnitelná. Ale serou mě lidi, co jsou ochotný se rvát v jakýkoliv chvíli, kdy se jim něco nebo někdo nelíbí, agresivní leoberánkovský hovada, co vědoma si vlastní fyzický převahy vyžadujou respekt, kterej by vůči nim nikdo necejtil, kdyby neměli bicák jak já stehno, protože jsou to jenom vylízaný ubožáci. Jako včera ten mamták na fotbale, co se sápal na našeho nejlepšího hráče s fenonenální větou „ty mi nemáš co nadávat, ty čuráckej buzerante“, tři ho drželi a von se jim vzpínal jak kůň na vrata, zjevně silný jako býk a také tak chytrý.

Přičemž ta historka má ještě dohru. Po zápase k nám přišel rozhodčí a vysvětlil nám, že mamták i jeho o trochu míň agresivní brácha pocházej z děcáku. Najednou tomu trochu rozumim; takový místa asi nejsou laskavý a milý, jako bylo třeba moje dětství, tam jsou asi ty přesdržky vcelku běžnou součástí života a člověk se tam naučí jinýmu přístupu. Ale nemůžu si pomoct; mamtáka jsem už viděl rvát se na jinym zápase naší sranda ligy a bojim, že dřív nebo později někoho fakt zle sejme. Pevně doufám, že to nebudu já – a taky že pak soudci bude úplně u prdele, že měl chudák těžký dětství.

«
»