#777 TAKOVÉ TO DOMÁCÍ SLEDOVÁNÍ FILMŮ

Posted: Duben 18th, 2014 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 10 Comments »

Mám ráda filmy, ale ne vždy má člověk to štěstí zajít do kina. Někdy to nedávaj, někdy jsem asociální a někdy jsem nemocná. Blbý je, že my nemáme doma nic, co by, alespoň vzdáleně, připomínalo domácí kino. Televizi máme fikaně vedle gauče, takže když se na ní chceme dívat, musíme si sednout na zem. O projektoru se nám zatím jen zdá, čili když se chceme na něco kouknout, tak to s tím třináctipalcovym Airem a nefungujícíma bedničkama fakt stojí za to. Ale technické podmínky určitě nejsou tím důvodem, proč mě sledování filmů doma zpravidla nasere.

To se takhle se Š. konečně dohodneme, že se podíváme na film. Výběr je prakticky neomezený, což pro dva lidi s omezenou schopností se rozhodovat není zrovna ideální. Po hodině hledání a hádek o tom, kdo vybíral film minule, konečně nacházíme titul, na kterém se shodneme. Mezitím Š. ale přijde cca tisíc důležitých e-mailů, tudíž si mezitím rozečtu knížku. Když to dodělá, jsem zrovna v půlce napínavé kapitoly, kterou chci dočíst. Š. si proto vytáhne iPad a rozehraje si Threes. Kapitolu dočtu bohužel zrovna ve chvíli, kdy Š. musí dohrát level, protože to možná bude rekord. Když je knížka dočtena a hra dohrána, můžeme to konečně zapnout, čímž ale útrapy nekončí.

Co čert nechtěl – má to rozesraný titulky, což zase rozesere Š., který je musí spravit. Titulky jsou na několikátý pokus v pořádku a můžeme dát znovu play. Po třech minutách ale zjistím, že musím, ale opravdu nutně musím čůrat a lepší je přece čůrat teď, než s tim otravovat v půlce. Dáváme si to zase znova od začátku a Š. si vzpomene, že by u toho potřeboval jíst kedlubnu. Už už to vypadá nadějně, ale u pátý minuty si vzpomenu na víno. No co by to bylo za sledování filmu doma, kdyby u toho člověk nedržel v ruce skleničku…

A tak se díváme, je to skvělý, dva mladý a krásný lidi s vínem a kedlubnou se dívají na dobrý film v moderním bytě, vesmír funguje, ale někdy ve 3/4 fimu se mi začne zdát, že Š. nějak divně dejchá. Při bližším ohledání je jasné, že to zalomil, ale takhle by to nešlo, jednou se spolu díváme na film, vstávej, už to bude končit, prosím, vstávej, vstávej, protože to nechci dokoukávat sama jen proto, abych se na to zítra musela s tebou koukat znova.

Sledování standardního dvouhodinovýho filmu doma zkrátka málokdy dokončíme dřív než ve tři v noci. Rozumím všem argumentům ve prospěch domácího kina i lidem, kteří nevydejchávaj dementy v sále a pro který je dojít do kina složité. Ale když vidím tu řadu nešťastných příhod, která v naší domácnosti filmu předchází, přijde mi návštěva kina až směšně prostá.