Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #776 TĚLOCVIKÁŘI

#776 TĚLOCVIKÁŘI

Posted: Duben 17th, 2014 | Author: | Filed under: Curvekiller | 32 komentářů »

Když už jsem nedávno nakousl školní tematiku, hodí se, abych přihodil ještě jedno sousto. Týká se stejně tak základek, jako gymplů a středních škol – víc či míň mě tam pochopitelně iritovali všechny učitelky a profesoři, hlavně svým nanicovatým přesvědčením, že zrovna ten jejich předmět hýbe světem a že bez znalosti problematiky rozmnožování láčkovců, námitek vůči teorii strun a pamatování si letopočtu, kdy skonal kníže Měšek, mladej člověk v životě neobstojí. Opak byl samozřejmě pravdou, páč v reálu se hodily leda pravidla první pomoci, věta „Ich habe einen Haustausschlag und es tut mir weh“ a kvůli oblbování ženskejch pak i znalost Nezvalovejch veršů. A šmytec.

Tělocvikáři tyhle směšný moudra do hlav sice netlačili, přesto mě zvládli srát ze všech nejvíc. A to na desítky různejch způsobů. V žádným z nich jsem totiž neviděl důstojnýho následníka Komenskýho – spíš naopak. Snesitelnější byli ti zevlující, co na začátku každý hodiny akorát hodili mezi kluky mičudu a odebrali se za školníkem a uhekaným kotelníkem dolů do sklepa, kde se už v jedenáct otvírala čtvrtá lahvinka svatovavřineckýho.

S pedantskejma tělocvikářema to bylo horší. Frustraci z vědomí, že „kdo neumí, ten učí, a kdo neumí učit, ten učí tělocvik“, totiž projevovali řvaním na každýho, kdo neudělal výmyk a kdo nezvládl vyšplhat o tyči. Šikana mladejch intoušů, co si sice lebedili nad zákonem o zachování energie, ale každej jejich pokus o letmej kotoul přes švédskou bednu zaváněl tím, že si srazej vaz a o hranu tý kisny ještě rozdrtěj koule, mi byla vždycky proti srsti. Zvlášť když mezi ribstolema machroval tupoun, co ho mohl z fleku nahradit i ten nejposlednější soustružník po lobotomii, jen co by se naučil větu „vyndejte dvě žíněnky, skokánek a kozu“. Králem těchhle hovad byl tělocvikář ze základky s přiléhavým jménem Strach, kterej občas někoho hezky profackoval nebo šlehl pumpičkou přes žebra, do toho se natřásal před patnáctiletejma kočkama, a když si jeden cápek z devítky nechtěl nechat líbit v jídelně buzeraci, hnedka skončil s ksichtem mezi knedlíkama a vepřovým a Strach ho vláčel za ucho plný zelí do ředitelny. Ve zdravým těle zdravý hovado.

Sledovat tyhle frustráty, jak řvou na osmdesátikilovýho ňoumu, co že si to kurva dovoluje nezvládnout přeskok přes kozu, pro mě bylo stejně bolestivý jako vidět v televizi zpívat Jitku Zelenkovou. Možná ze mě ale mluví i obyčejná závist, že tihle flinkové učitelskýho sboru si k pohodě během výuky a dvěma měsícům prázdnin ještě v klidu přidávali tři týdny na horách na lyžácích, čtrnáct dní zevlingu na vodě a služební kolo od školy. To by totiž záviděl i ten Komenskej.

«
»