Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #932 KDYŽ NĚKOMU LEZE ZADEK

#932 KDYŽ NĚKOMU LEZE ZADEK

Posted: Květen 28th, 2015 | Author: | Filed under: Curvekiller | 8 Comments »

Šaty dělaj člověka. Víc než bychom si vůbec chtěli připustit. Z kominíka udělaj vcukuletu top manažera, ze striptérky druhou Bobošíkovou. Drtivá většina lidí navíc vypadá ve stavu oblečeným výrazně líp, než když je nahá (čest výjimkám typu Emily Ratajkowski nebo Channinga Tatuma). I spodní prádlo většinou vykopává estetický dojmy o řád vejš, protože je větší šance, že v něm bude všechno pevný, nedokonalosti se skrejou, linie zvýrazní a vypíchnutý přednosti trumfnou slabiny.

Speciálně to platí pro oblast mezi bedry a sedínkou, odborně nazývanou mezizádoprdelí. Tato sféra je bohužel příliš nízko, než aby obnažovala nikoho neurážející záda, zároveň je naštěstí dost vysoko na to, aby neukazovala to, co má vidět jen vaše toaleta, osobní kolonoskop a spanker. Proto doporučuje 10 z 10 fashionblogerů udržovat tuto část ve stavu zahaleném, tak aby nic nečouhalo, nic neuráželo, aby bylo eleganci učiněno za dost… no prostě aby vám do větru nezírala půlka prdele.

Je přitom celkem fuk, jestli máte zadek velkej jako vorvaň, vysportovanej jak dva kmínky nebo malinkatej krásnej skladnej jak z dokonalý pohádky o princezně hanbářce. Když vám leze járek a otvírá se prostor k příliš mnoha úvahám o aktuálním stavu řitního mazu, je to jednoduše prekérka. A fakt v 90% i hnus, i když ne nutně chlupatej nebo tučnej.

Jasně, minulý generace v tomhle měly hrozný štěstí, že jim módní domy šily kaťata s vysokým pasem a rvaly je do punčocháčů, kamaší, lacláčů a krojů, takže se toto fujky nezjevovalo prakticky za žádných okolností. Dneska to máme těžší. Ale tuhle válku prostě je nutný vybojovat a já věřim, že to zvládnem, zvlášť když si každej zamete před vlastním prahem (ó bože, omlouvám se, že jsem tvým ovečkám nabídl tento nevábný pohled ve větším počtu případů, než jaké je číslo tohoto hejtu – pokaždý to bylo omylem a vždycky jsem se styděl tak, že jsem se červenal až na játrech).

Akorát nás to holt bude stát ještě spoustu vajglů vhozenejch do čumících járků a hodně zářezů, kdy osvícený hlídač etikety jemně uchopí obě šňůrky ze šklebících se tang a pořádně za ně zatáhne. Nakonec ale zvítězíme.

«
»