#766 REALITNÍ MAKLÉŘI

Mám docela dobrou představu, jak funguje volnej trh: prodávající chce vykešovat maximum a kupující zacálovat co nejmíň, to je vcelku logický. Říkám si ale vždycky, že je fajn, když jsou si oba dva při obchodu vědomí toho, že jsou lidský bytosti a ne canis lupus. Pokud u někoho nakupujete opakovaně, ať už je to Vietnamec naproti, váš dýler hulení nebo internetovej obchod s psíma granulema, je prodávající vcelku motivovanej na vás nesrat jak na placatej kámen, protože byste si to mohli rozmyslet a příště nakupovat někde jinde. Blbý ale je, když od někoho kupujete jednu jedinou věc, neb pak jsou ty vlčí sklony pochopitelně mnohem silnější. Typickej příklad je třeba nákup nemovitosti.

Většina lidí na to samozřejmě nemá žaludek, takže si na špinavou práci najmou realitního makléře. To jsou ty lidi, co si nedokázali najít zaměstnání, který vyžaduje třímístný IQ; skutečně, jediná kvalifikace, kterou potřebujete na tuhle pozici, je oblíct si sako nebo kostýmek, umět pořádně lhát a nezapomenout si vzít klíče od příslušnýho bytu. I když jsem teda zažil i případ, kdy si blond slečna v kozačkách z hadí kůže před domem nešťastně uvědomila, že klíče nechala v kanceláři na mikrovlnce, takže by měla čas (listy listy listy v činanym diářku) příští úterý ve čtyři.

V řečech realitních makléřů je naprosto nezávisle na realitě budoucnost vždycky růžová jak správně propečenej rostbíf; okna těsněj tak, že v zimě v podstatě neni třeba topit, sousedi jsou ty nejprímovější partaje, se kterejma bude člověk grilovat lilky a hrát Osadníky z Katanu, kotel šlape jako hodinky a míst k parkování je v okolních ulicích víc než dost. A když už náhodou nebohej hejl přijde při prohlídce bytu na nějakej vakl, je tady přece vždycky univerzální odpověď: „Co byste chtěl za ty peníze, aspoň si to budete moct udělat po svým.“ Prostě kdyby vzali realitní makléře na místa prognostiků, čekaj nás v budoucnosti jen samý pozitiva a sociální jistoty.

Idylka samozřejmě končí, jakmile člověk začne váhat. V takovym okamžiku se totiž makléř dycinky vytasí s druhym zájemcem; většinou je to movitej cizinec, Rus nebo Ital, kterej byt zrovinka včera viděl a zatoužil po něm, ale jsme přecivá lidi, řekne makléř, já bych to radši prodal Čechovi, co vám budu povídat, jenže pokud do zejtřka nesložíte blokovací zálohu, musim to dát jemu, to asi chápete, řekne s výrazem, že by se nad nim jednomu ustrnulo srdce. Samozřejmě žádnej druhej zájemce nikdy neexistuje, protože kdyby existoval, neni ten byt na prodej už čtvrt roku; přesto na to spousta lidí skočí, což z realitních makléřů v mejch očích dělá obchodnický fajnšmekry na úrovni autobazarního ksindlu nebo šmejdů s pračkama vzduchu a zázračnejma hrncema.

Follow

Mám docela dobrou představu, jak funguje volnej trh: prodávající chce vykešovat maximum a kupující zacálovat co nejmíň, to je vcelku logický. Říkám si ale vždycky, že je fajn, když jsou...