#808 KDYŽ VÁM ZAVŘOU OBLÍBENEJ LOKÁL

Posted: Červenec 9th, 2014 | Author: | Filed under: Curvekiller | 17 Comments »

Všechno, co má svůj začátek, má i svůj konec. Platí to o životě, o vztazích, o fotbalovým turnaji i o kariéře Přemka Podlahy (tomu to jen dýl trvá). A platí to i o hospodách. Řekl bych bohužel, ale ne vždy mi to vadilo. Když v brněnskejch Žabinách zavřeli během devadesátek jednu vykřičenou nálevnu, což znamenalo, že můj tatík se vracel z hospody po osmi pivsonech a pěti panácích o hodinu dřív, páč to měl najednou z nový štace, od Hřebíčků, domů výrazně blíž, kdovíjakou újmu jsem necítil. Nestěžoval jsem si ani když v naší ulici zaplombovali nonstopáč a klesl tak počet dnů, kdy nám vykalenci hulákali pod oknem a pořádali závody v popelnicích.

Většina případů vyklizení hospody, který člověk zaznamená, ale bejvá mnohem smutnější. Putyky na druhý straně města vám líto nebude, ovšem oblíbenej lokál snad i vopláčete. A ani nemusíte bejt štamgast. Hospodu si jde oblíbit i po pár větších vydařenejch mejdanech. I skrze rychlý pivka, kterejma každej druhej den spláchnete voser v práci, než poslušně odšupajdíte domů za starou. Anebo prostě kvůli konejšivý jistotě, že hospodu vlastní kámoš a slejzá se tam stará parta, takže když vám nebude do zpěvu, do čtení ani do PlayStationu, vždycky tam najdete nějaký spřízněný ksichty. Najdete si váš oblíbenej stůl. Zvyknete si na móresy vrchního. Ten typickej smrad a zahulenost vám najednou připadnou tak nějak poetický a rozbitej pinball nebo věčně pochcaný hajzly nebudou upomínkou na lenost obsluhy, ale tím, co čtenáři Vergilia v originále nazývaj geniem loci.

No… a pak to zavřou. A i když vám zůstanou krásný vzpomínky a časem si zvyknete na nový místo, možná dokonce útulnější a taky vonící po startkách, vycejbranym pivu a chcankách, trvá to a není to vůbec snadný. Protože zatímco při stěhování z bytu do bytu vás přepadne leda nostalgie, kterou rychle přetluče vědomí, že je tu novej bejvák, kde je potřeba všechno zčerstva prožít, zavření oblíbený nálevny přináší spíš takovej ten pocit bezprizornosti, stíhanej podezřením, že starý dobrý časy jsou fuč, turnaje ve fotbálku leda v prdeli a že ta vodka je podle teploměru sice ideálně nachlazená, ale stejně už nechutná jako dřív.

A je celkem šumák, jestli zavřel Maďar, brněnskej Hobit nebo zatípli na Vinohradech Parc Fermé, který si o to koneckonců koledovalo už názvem… ale prostě, ty vole, když takhle jednou provždy zamknou MOJI oblíbenou hospodu, a to „jen“ kvůli přísnějším hygienickejm normám, vyššímu nájmu nebo stížnostem na hluk a rušení nočního klidu, říkám si, že takovou necitlivost může způsobit leda člověk, co nemá kouska srdce v těle. Páč co je to za život, když si v něm ani nemůžete s kámošema trochu zahulákat a zajezdit na popelnicích beze strachu, že vám za trest zavřou nad hlavou lokál, co ho máte vytetovanej do duše.

«
»