Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #744 LIDI, CO MAJ NA VŠECHNO POŘEKADLO

#744 LIDI, CO MAJ NA VŠECHNO POŘEKADLO

Posted: Leden 30th, 2014 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 11 komentářů »

Někdy mám chuť napsat hejt na lidi. To když mám pocit, že už to s nima takhle dál nejde. Pak se ale zase stane něco dojemného, lidi začnou posílat pohledy starý pani na inzerát z Kauflandu, Tomášek prodá všechny křížalky, nadace splní těžce nemocnému chlapečkovi sen a udělá z něj Batkida, a já si to rozmyslím. Připadám si jako ty tři trpaslíci ze Tří veteránů – zkouším to s lidma po milon pátý, ale dokud se nestane nějakej fatální průser, budou tu holt jen hejty na jistý segment lidstva. Jako třeba dnes.

Obvzláštní zálibu v pronášení přísloví mají zejména (geograficky) vzdálenější příbuzní, ale to neznamená, že v Praze takových mudrlantů taky není jako much. Speciální nadání pro to mají například taxikáři, opraváři nebo školníci. Jsou to lidé, kteří nevydrží být zticha, ale sami patrně nemají kapacitu a intelekt na vlastní trefný/vtipný komentář k dané situaci, takže sáhnou po nejbližším, léty prověřeném pořekadlu, které je v jejich paláci mysli po ruce, jako např.:

Vyhrála jsem v sázce 1,000 Kč, ale hned mi v tramvaji ukradli peněženku!

(Nojo, lehce nabyl, lehce pozbyl!)

Tyvole, tam strašně sněží!

(To je dobře, únor bílý, pole sílí!)

Chodila se svým kolegou, ale nedávno se rozešli.

(Já furt říkám, že co je v domě není pro mě!)

Aha, já myslela, že…

(Myslet, znamená hovno vědět, milá zlatá…)

Nemálo lidí pro to navíc nemá cit a použije přísloví, které se vztahuje k něčemu úplně jinému, než k probíranému tématu (popř. je to úplně mimo, ve školní jídelně na ZŠ nám spolužačka s děsem v očích říkala, že kdo pod stolem kope, hrob mamince kope). A dalším lidem zase nestačí přísloví pouze trapně použít. Oni se musí vytasit s nějakou vylepšenou verzí a na vás je pak snášet plky jako s poctivostí nejdřív pojdeš, neodkládej na zítřek to, co můžeš odložit na pozítří nebo třeba ranní ptáče bez lahváče, vůbec nikam nedoskáče.

Sere mě ten výraz a tón, kterým dotyčný demonstruje svou životní zkušenost, moudrost a přehled skrze úsloví. Neříkám, že čas od času a ve správnou chvíli to není na místě, ale reagovat na každou píčovinu nějakým heslem, citátem, příslovím, Murphyho zákonem nebo hláškou je otřesný.

Do této kategorie začínaj samozřejmě spadat i lidi, co maj na všechno meme nebo gif.

«
»