#691 POSTUPOVÁ MATEMATIKA

Posted: Říjen 2nd, 2013 | Author: | Filed under: Curvekiller | 10 Comments »

Jsem vášnivým čtenářem sportovních rubrik. Ale v dobách, kdy se reprezentací chápou veličiny jako Míša Bílek nebo Lojza Hadamczik, mě tyhle sekce často štvou: články plný oduševnělejch pozápasovejch promluv, detailní analýzy kouzelnou tužkou a galerie modelek v bikinách, jež si bohatí sportovci zrovna pořídili domů místo matrací, totiž zhruba po druhým zápase kterýhokoliv nároďáku (tj. po druhým kapitálním průseru) přebijou série složitejch propočtů, jak se z tý bryndy vylízat.

I kdejakej hospodskej povaleč, co v životě zmákl leda osm tříd základky a nejlepší způsob vydělávání peněz vidí v házení prachů do forbesu, si přitom zvládne vyhodnotit, že když ty slavný český čutálisti dostanou na vlastním stadiónu na frak od arménskejch pastevců koz, tak pak asi těžko přijedou do Itálie a voberou tam o všechny body hvězdnou squadru azzuru. Ne tak novináři.

Ti samozřejmě potřebujou něčím živit svůj plátek, takže popíšou hory kilobajtů různejma variantama, klidně sebekrkolomnějšíma, jak by bylo možný ještě splnit sen celejch generací fandů a postoupit na šampionát nebo do baráže, přestože by si tým zasloužil leda tak odvelení za houslickejma do okresního přeboru.

V desítkách článků se tak objevěj složitý vzorce, varianty, propočty, ale i nástřely absurdních situací, kdy se ctěnej čtenář dozví, o kolik branek musí českej tým vyhrát v případě, že maltský fotbalisti uštědřej Dánům desetigólovej výprask. Nechybí grafy pravděpodobností, trojčlenka a integrály, z nichž se odvozuje, kdy může rozhodovat los a kdy si budou trenéři házet o postup korunou. To všechno okoření názory expertů, který potvrdí „že naděje umírá poslední“, „míč je kulatej“ (že je puk kulatej si naštěstí ještě nikdo nevšiml), „každej zápas začíná za stavu nula nula“ a že „je třeba bojovat do závěrečnýho hvizdu“.

Otravný jsou na týhle matematický ekvilibristice tři věci: Zaprvý že často operuje mimo realitu a kalkuluje s heroickýma výhrama i při vědomí, že se ti šášulové sotva zvládnou dostat na půlku soupeře, natož tam provést něco důstojnějšího než jen krátkej špacír. Zadruhý že se opakuje po každým zápase, a to až do bodu, kdy je šance už opravdu nula celých nula procent – což může v takový fotbalový kvalifikaci trvat třeba i celý roky. No a pak je samozřejmě k uzoufání samotnej fakt, že když do sebe člověk přeci jen nasaje všechny tyhle čupr výpočty a udělá si v těch variantách dokonalej systém, obvykle pak jen sleduje, jak tam soupeřovic kluk vopálenej v druhý minutě foukne fíka a veškerá postupová matematika je rázem dobrá leda k tomu, aby jí někdo vytiskl a vytapetoval s ní panu Bílkovi doživotní samotku.

«
»