Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #559 PŘEDEM ROZMÍCHANEJ TATARÁK

#559 PŘEDEM ROZMÍCHANEJ TATARÁK

Posted: Březen 26th, 2013 | Author: | Filed under: Curvekiller | 20 komentářů »

Když šlo o maso, bejval jsem mimo. Ne, že bych byl tak hloupej jako vegetariáni a zcela si odpíral ten vrcholnej požitek, ale barbarsky jsem opovrhoval syrovým masem, před hovězí flákotou preferoval kuřecí řízek a steaky chtěl zásadně vypečený do tuhosti podrážky od bot. Prostě buran.

Žrádelnická osvěta naštěstí dosáhla i na mě – mistr Pohlreich mi vysvětlil, že to červený, co teče z masa, neni krev, ale bohulibá šťáva, a že největší blaho přinese poctivej kus masa, jen tak lehce šmrncnutej teplem a servírovanej ve stylu raw tak, aby se mohla zvířena heboučce rozplývat na jazyku. Odtud byl už jen kousek k tomu, abych se naučil jíst tatarák… co jíst, vyloženě ho teď hltám, zbožňuju, užívám si každý sousto, jak kdybych si chtěl vynahradit těch pětadvacet let půstu, kdy jsem měl klapky na očích a špunty v chuťovejch pohárcích.

Proces uhnětení tataráku do formy, ve který mi bude maximálně šmakovat a v níž ho hodlám přemístit z talíře do svýho žaludku (no spíš prasácky zhltat) je pro mě přitom dobrou polovinou konzumentský slasti. Jednak můžu pustit ze řetězu masožravce ve mně – ten bázlivej strašpytel, co nemá rád kosti na talíři, nikdy by neporcoval kravskej jazyk a radši by doživotně štupoval ponožky, než aby musel vykuchat kapra, se může najednou odvázat a s vidličkou se nořit do rudýho kopce eňo ňuňo masíčka. Zároveň to matlání chápu jako vrcholnej projev zákaznický svobody – najednou jste sám sobě šéfkuchařem a můžete si udělat prvotřídní jídlo přesně sobě na míru, ať už jste gurmán, co nehodlá chuť bejka něčím přebíjet, anebo patříte mezi čuňata odkojený na langoších a buřtech s cibulí, a tak tam narvete všechnu hořčici, sůl, pepř i česnek a ještě to zalejete takovou dávkou kečupu, že by z ní všichni ostravští párkaři vyžili půlroku. Každýho věc.

Bohužel gastrosexuálové nikdy nespí a vezou nový trendy, podle kterejch je to český patlání projevem buranství. Hovězí kontrarevolucionáři kážou, jak se má tatarák správně namíchat, šéfkuchaři v noblesních podnicích si tohle nezadatelný právo najednou plně přisvojujou a člověk aby se pomalu začínal bát, že si za pár měsíců už nikde tataráček neuhněte.

Já ale říkám NE! Tatarák si rozvracet nenecháme – i kdyby měla jeho předmíchávání přikazovat nová evropská legislativa. Protože zakázat tu samovýrobu je jako vyškrtnout jazyk z francouzáku, zbavit pivo čepce z pěny a prožít si dovolenou v Indii bez střevních potíží. Půlka zážitku je fuč.

«
»