#659 „SLUŠNÝ LIDI“

Docela dost mluvim sprostě, na dálnici jezdim pravidelně víc než sto třicet a občas hodim skleněnou flašku do smíšenýho odpadu. Hudbu si pouštim hodně hlasitě, zasměju se cizímu neštěstí a udělal jsem za cizího člověka zkoušku na vysoký škole. Jsem si sice vědomej toho, že mám i pár dobrejch vlastností, ale nejsem si jistej, jestli převažujou ty špatný, takže by mě v životě nenapadlo o sobě tvrdit, že jsem slušnej člověk.

Čimž samozřejmě neřikám, že se slušně nesnažím žít; každej to slovo nejspíš chápeme trochu jinak, já se prostě snažim žít v souladu se svym svědomim a nezbývá mi než holt pevně doufat, že jsem si za laskavý asistence rodiny, školy a společnosti to svědomí zformoval tak, že u případnýho posledního soudu dostanu maximálně pár vostrejch ve vočistici, ale žádnej exemplární trest.

O to víc mě ale děsí lidi, který se tou slušností ohánějí. “Já jsem slušnej člověk,” začne vyprávět mluvící hlava v televizní relaci a já radši přepínám na jinej program, aby mi nepraskla žilka. Ještě horší je varianta “my jsme slušný lidi”, když se někdo zaklíná tímhle, tak už jsem si skoro jistej, že v tom bude nějaká levá. Slýchám to od zasranejch nácků i od zelenejch blouznivců, od bohapustejch populistů i od sluníčkovejch zaklínačů, většinou prostě od lidí, o který bych si neopřel kolo.

Já jsem totiž přesvědčenej, že každej z nás v sobě má toho malýho sráče, svýho vnitřního zmrda, kterýho nechá konat víc či míň. Považovat se a priori za slušnýho, nepřipustit si existenci toho zmrda, kterej občas získá převahu, nutně vede k považování všech svejch skutků za slušný, a tedy i obhajování zmrďáren sám sobě. Protože jestli jsem o něčem přesvědčenej, tak že nikdo neni jenom slušnej nebo jenom neslušnej. Maximálně existujou dobrý a špatný skutky – a i u těch může bejt sakra vošajstlich rozhodnout, kterej je jakej.

Jedna z mých oblíbených písní.

Follow

Docela dost mluvim sprostě, na dálnici jezdim pravidelně víc než sto třicet a občas hodim skleněnou flašku do smíšenýho odpadu. Hudbu si pouštim hodně hlasitě, zasměju se cizímu neštěstí a...