#632 NEKONEČNÉ KÝCHÁNÍ

Na jedné pravěké redakční radě jsme se s Attilou bavili o tématech na hejt. Oba jsme si tehdy postěžovali, že nikdo z nás netrpí žádnou alergii. Voilá – mé tělo už si navyklo na přísný režim 1000 věcí, co mě serou a jednu takovou alergii/chronickou rýmu mi proto, k mé inspiraci, nadělilo. A přesně jak jsme se tehdy domnívali, je to voser.

Za starých dobrých časů mě kýchání bavilo. Měla jsem to spojené s úlevou a s takovým tím vtipným stavem, kdy se člověku otřese celý tělo. Jenže ono je rozdíl mezi jedním maličkým, roztomilým kýchancem jednou za uherák a kýchem, u kterého tuhne krev v žilách, co pět minut. Mé pšíky trvají několik vteřin a neartikulovaný zvuk, který se u té příležitosti line krajinou, je vážně „něco“. Děti pláčou, psi se utíkají schovat a ostatní se na mě dívají se strachem v očích a začnou si odsedávat. Já mezitím prožívám drama „Hořící krk“, následované pokusem o vysmrkání si mozku z hlavy. A pak to celé zas. A zas. Někdy to jen tak vypadá, na poslední chvíli si teda nekýchnu a vzápětí mě to zas překvapí zcela bez varování. Tyto jedinečné sneeze skills mi propůjčují rudé oči a prodřený nos, takže se mě často lidé nenápadně ptají jestli nemám na brko/na čáru.

Čtvero ročních období je letos puštěno na shuffle a tak není ani tak moc zvláštní, že jarní rýmička mnou prostoupuje už od ledna, bez ohledu na to, jestli je skutečně jaro nebo jestli je spíš zima. Nikdy jsem nic podobného neměla (tu alergii na prach jsem si ve třinácti vymyslela jen proto, abych nemusela uklízet na půdě) a není mi moc jasné, čím se to spouští. Prudký záchvat kýchání mě přepadne v metru, doma, v kavárně, ale stejně tak při výstupu do hor nebo na koupališti a když u sebe člověk nemá Zyrtec a rodinné balení papírovejch kapesníků, tak mu nepomůže ani pámbů.

Moje nová profilovka <3

Follow

Na jedné pravěké redakční radě jsme se s Attilou bavili o tématech na hejt. Oba jsme si tehdy postěžovali, že nikdo z nás netrpí žádnou alergii. Voilá – mé tělo...