#599 DOPORUČENÝ DOPISY

Nemám nic proti existenci doporučenejch dopisů jako takovejch. Jenom bych byl rád, kdyby mi je nikdo neposílal. Letos jsem jich už dostal asi pět a přemítám, jestli nějakej z nich byl natolik důležitej, že by nešel poslat normálně. Nebyl. A loni to bylo myslim zrovna tak.

Shodou okolností mám totiž trvalý bydliště hodně jinde, než aktuálně bydlim. Ano, na lístku od pošty je vždycky napsaný telefonní číslo, na který když prej zavolám, doručej mi dopis, kam si vyberu. Zkoušel jsem to a ne jednou. Když už mi to někdo náhodou zvedl, což se teda nestávalo moc často, ozval se sípavý chraplák, který si sice se zájmem vyslechl, co bych potřeboval, pak mi ale vždycky oznámil, že jsem se dovolal do kotelny a že mě zkusí přepojit. Pak se ze sluchátka začla ozývat osmibitová verze Greensleeves a když jsem si podesáté zazpíval refrén, telefon jsem vždycky položil.

Každej doporučenej dopis teda pro mě znamená cestu na kopec. Jasně, to neni tak hrozný, protože tim směrem stejně jednou za čtrnáct dní jezdim ke svýmu cvokařovi, takže stavit se ve schránce pro lístek na poštu neni takovej problém. Ta pošta teda už jo. Pošta, na který je otevřený vždy a za všech okolností jedno jediný okýnko, i když se fronta táhne až ven a tem se žertovně kroutí kolem odpadkáčů.

Když se po martýriu, za který bych byl ve středověku prohlášen za svatýho nebo alespoň blahořečen, nakonec shledám s obálkou, přichází finální fáze nasrání. Během čekání na dopis si totiž vždycky říkám, že když je to doporučeně, bude to něco důležitýho. Že se konečně ukáže, že mám v Americe děsně bohatýho příbuznýho a že umřel a všechno mi odkázal. Nebo že se naší rodině vrátí to zlato, co ukradli pradědovi v pětačtyřicátym Rusáci, když šel z Vídně pěšky zpátky na Moravu. Nebo klidně že se mám dostavit na policii kvůlivá podání vysvětlení, ale prostě něco zásadního, co by ospravedlnilo, že jsem se táhnul na poštu a ztratil tak hodinu svýho života.

Jenže vždycky je to nějakej absurdní dokument: rozhodnutí týkající se rekonstrukce koupelny pana Vomáčky z vedlejšího vchodu paneláku, ve kterym už pět let nebydlim. Nepodepsaná smlouva, kterou jsem si mohl snadno vytisknout doma a sám poslat. Výpis z účtu cenných papírů, na kterým mám osmnáct akcií nějaký firmy v úpadku v celkový hodnotě asi mínus sedm korun.

Co mě ovšem rozesmálo nejvíc: když mi nedávno přišla nová platební karta v úplně obyčejnym dopise…

Follow

Nemám nic proti existenci doporučenejch dopisů jako takovejch. Jenom bych byl rád, kdyby mi je nikdo neposílal. Letos jsem jich už dostal asi pět a přemítám, jestli nějakej z nich...