#254 PROPISKY

Původně se tenhle hejt měl jmenovat “nepíšící propisky” a chtěl jsem vám tady humornou formou povyprávět o tom, jak dvakrát za rok protřídím všelikde nakradený propisky, co je schraňuju na stole v hrnku s podpisem Davida Ogilvyho, a jak stejně kdykoliv do hrnku pro propisku šáhnu, stejně ji musim dlouze rozepisovat.

Až v průběhu psaní mi ale došlo, že moje nenávist k propiskám je mnohem komplexnější; její počátek se datuje už od dob nějaké první druhé třídy. Pamatuju se, že jsme nejdřív psali tužkou, potom plnicím perem – a kdo uměl čárky, obloučky a vlnky správně vykreslit, teprve mohl přejít na číňana. No a já už jsem tu zmiňoval, že výtvarnýho talentu jsem moc nepobral a můj rukopis už od ranýho mládí vypadal plus mínus jako EKG člověka se srdeční arytmií. Takže jestli v soutěži z malý násobilky jsem strkal do kapsy všechny spolužáky, propiskou psal dřív než já dokonce i spolužák Ríša Fiala, co se ještě v první třídě pochcal.

Samozřejmě tohle drobný traumíčko neni jedinej problém, co s propiskama mám. Mně se s nima i blbě píše. Miluju tužky, kolem dvacítky jsem asi dva roky psal plnicím perem se zeleným inkoustem (ano, byl jsem trochu pozér), všelijaký mikrofixky prostě žeru. Ale propisky? Nejčastěji píšu na poměrně tvrdym stole na volný listy papíru – a pohyb propisky po takovym papíru je mi prostě nepříjemnej, někdy až fyzicky, neni to sice skřípání nehtama o tabuli, ale stejně mi některý typy propisek dokážou vyvolat i husinu.

A nejhorší na propiskách pak samozřejmě, že nepíšou. Ne, nejsem vožralej a nezapomněl jsem, čeho se týkal první odstavec. Můj problém je, že mně v ruce dost často v půlce slova přestanou psát i ty píšící propisky. A když si třeba poznamenávám telefonní číslo slečny, co jsem dneska poznal, nebo geniální myšlenku, která mi v budoucnu zaručí slávu, děvky, chlast a chlebíčky, ještě to neni takovej problém, jako v neděli, když jsme křtili knížku s prvníma dvěma sty věcí, co nás serou, hrozně jsem se těšil, jak našemu křtiteli napíšu na předsádku “otci českého hejtu Honzovi Rejžkovi věnuje Attila, Bič Boží.” Propiska ale dopsala jenom k “ž”, tak je tam zbytek holt vyrytej…

Follow

Původně se tenhle hejt měl jmenovat “nepíšící propisky” a chtěl jsem vám tady humornou formou povyprávět o tom, jak dvakrát za rok protřídím všelikde nakradený propisky, co je schraňuju na...