#35 DATUMY (ALBUMY, CYKLUSY…)

Neříkám, že mi smíte říkat chodící Pravidla českého pravopisu. Pletu si mě/mně, čárky neřeším (především protože nechci, jsem líná se vracet, soustředit se a dávat tomu čas, ale v zásadě to umím, když na to přijde) a atd. Vlastně i dost otřesný chyby, jako „chybýš mi, už jsem blísko, já to nějak vimislim“, mi dokážou někdy přijít spíš úsměvný, ale co skutečně neodpouštím, jsou datumy, albumy, cyklusy nebo třeba centrumy. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Přede mnou jedině data, alba, cykly, centra.

Tak budiž, dobře, já ti to teda odpouštím, teda až na ty dat*my. Jak já slyším datumy, tak prostě automaticky – a je mi úplně jedno komu (byste zírali, kdo je schopnej tohle vyslovit) a kde (stejnej problém…) – musím nahlas a bez ptaní odpovědět data, data… Podmíněný reflex, normální I. P. Pavlov(a)!

To nejhorší jsem si ale schovala na konec…. Je to z internetové příručky Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.

(Poznámka: U podstatného jména datum nelze odmítat v některých typech textů (zvláště těch, v nichž je třeba rozlišit kalendářní a počítačová data) ani tvary mužského rodu zejména v množném čísle, tj. datumy, datumů, datumům, datumy, o datumech, datumy. Např. Mezi nejčastější data patří datumy.)

Já osobně trvám na nulové toleranci, s výjímkou Slováků teda, ok, tam se to jakože uznává.

Follow

Neříkám, že mi smíte říkat chodící Pravidla českého pravopisu. Pletu si mě/mně, čárky neřeším (především protože nechci, jsem líná se vracet, soustředit se a dávat tomu čas, ale v zásadě...