#128 PSTRUZI

Don’t worry, název dnešního počtení zní tak tak všelijak, ale už za malou chvíli vše pochopíte.

To mě takhle jeden kluk vzal o víkendu na výlet. Chtěla jsem k moři a v Litvínově jsem teda viděla spoustu příhodného místa pro pláže, ale moře ve výsledku žádný, leč o to nejde, výlet to byl fajn až teda na jednu věc, která nasrala nejen mne, ale i všechny Účastníky zájezdu (hhhh).

Už od pátečního večera se proslýchalo, že v nedaleké vesnici mají vyhlášené pstruhy, které pan majitel restaurace pěstuje a připravuje jen a jen pro své návštěvníky a že to je fakt zážitek. Pátek, sobota a jejich průběh není pro tento blog nijak zajímavý, pstruzi měli přijít na řadu až v neděli a tak jsme se tedy v neděli pomalu, ale jistě (LOL) vydali za rybou. První zastávkou byl překrásný klášter, ke kterému jsme dorazili v jeho „zamčeném“ stádiu, ačkoli kdosi na smartphonu nebo bůhvíčem našel, že jeho brány se veřejnosti mají zavřít až za 8 minut tamního času. Life is life, nanananana, c’est la vie, co naděláš. Nevadí, vrcholem mají stejně bejt ty pstroužkové a nějakej klášter z roku raz-dva přece nás, turisti z Prahé jen tak nerozhodí! Pointa No.1 – stačilo vzít za kliku těch dveří, ale to se tak občas na party stane.

Mimo pstruhů bylo v obecném zájmu najít místo na koupání. Po stručné (čti: hodinové) plánovací poradě jsme se tedy vydali směrem k místu, kde měl, kromě přírodního koupání, být i stánek s jídlem a pitím (který byl v obecném zájmu taky dost vysoko). É mňo tak, voda to bezesporu byla, nicméně byla tak zasviněná, že kdybych do ní hodila cokoliv (kromě těch pár místních dětí, zocelených životem v těžce průmyslové oblasti), do minuty by se to rozpustilo. Ve stánku (DOUBLE LOL) jim zrovna před chvílí došlo prakticky vše, krom arašídů a Frisca a na okraj té vody pro jistotu někdo instaloval labutě s labuťátky (je to pravda, jsou to agresivní a velký hyeny…). Z blíže nespecifikovatelných důvodů jsme se nicméně zdrželi v místním lese (no có no, hodina sem, dvě hodiny tam, neasi…) a pak jsme se konečně sebrali a dojeli na místo určení, resp. do místa, kde se podávají pstruzi, po kterých se vám změní smysl života.

Já měla tušáka, že to z nějakého důvodu prostě nedopadne. Zas a znovu se ukázalo, že pravda je na mé straně. Dojeli jsme k těm jakože pstruhům a potkali místní obyvatelku, která nám prorokovala, že máme smůlu a že jestli vůbec,tak pan pstruhař mámaximálně dva kousky – osm lidí děleno dvěma pstruhy už samo o sobě nevěstilo nic dobrého. Poslední záchvěv radosti nastal u cedule, kde jsme se dočetli, že 100g ryby stojí 37,- Kč a že jako přílohu můžeme dostat i houskový knedlík! WOOHOO, pocem ty kluku šupinatá!

Před „restaurací“ (TRIPLE LOL) seděl v plastový zahradní židli děda. Děda rybář, který nám během okamžiku vysvětlil, že s naším celovíkendovým cílem je ámen. Prej že už je pozdě, že máme volat předem, že když se zavolá předem tak je udělá klidně i o půlnoci a že ti pstruzi, co vidíme nejsou k jídlu, nýbrž jen tak pro zábavu. Tragicky jsme teda koukali na pstruhy v malém rybníčku a jsem si jistá, že většina z nás přemýšlela jak je nenápadně ulovit a jít si je osmažit třeba nad zapalovačem.

Pointa No.2 – dědovi nas bylo líto a tak pravil: „Můžete je aspoň nakrmit!“. A taky že jo, tyvole. Každý jsme dostali kus rohlíku a kdo ho hlady nesnědl, mohl jej hodit těm zábavním pstruhům do výběhu a pozorovat, jak to žerou. Ahmmm. Čili namísto toho, abychom my jedli pstruhy, jsme je MY krmili pečivem od dědka. Chápeš?! Nechápeš nic.

O pointě No. 3 – jak jsme hodinu čekali na so called jídlo ve zcela tradiční české (ve smyslu studené a ne zcela dobré) restauraci a jak paní číšnice mluvila überpražsky a jak se mi vysmáli, když jsem po nich (podotýkám, že se jednalo o restauraci a penzion) chtěla známku – se už nemá ani nemá cenu rozepisovat, spoléhám na vaši imaginaci.

Ve výsledku to sice na pozitivní dojmy z výletu nemělo žádný efekt, ale tahle story si zde svý místo opravdu zasouží.

Jůů a takhle nějak skákali, když jsme jim házeli kousky rohlíků, no něco tak uostomilého bych snad ani jíst nemohla.

Follow

Don’t worry, název dnešního počtení zní tak tak všelijak, ale už za malou chvíli vše pochopíte. To mě takhle jeden kluk vzal o víkendu na výlet. Chtěla jsem k moři a...