#703 BULOVKA

Posted: Říjen 21st, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 23 Comments »

Pro mimopražský čtenáře naší internetový voničky nenávistnejch flusanců dnes raději přidám krátkou geografickou vsuvku: ne, Bulovka neni ani odrůda cukrový řepy, ani neformální název pro vyšetření prsu mamografem, ani nářeční termín pro sklivec. Bulovka je jedna z šesti velkejch pražskejch nemocnic a z mýho pohledu nemocnice naprosto nejděsivější.

Jako jasně, ona je málokterá nemocnice místem, který by člověka naplňovala radostí a optimismem. Já třeba ležel ve špitále dvakrát, jednou ve Vinohradský a jednou ve Střešovicích, a ani jedna z těchhle zkušeností mě pražádnym nadšením nenaplnila. Poobakráte jsem si ale liboval, že jsem měl vlastně štěstí v neštěstí, neboť mě tam vezli rovnou z fotbalovýho pažitu, takže zvolili nemocnici nejbližší, nikoliv Bulovku, pod kterou svym bydlištěm spadám.

Bulovka je totiž zlo. Slepák na mapě Prahy, libeňskej nádor na českym zdravotnictví, místo, kde se snoubí šero se šerem. Pocit sucha, bezpečí a jistoty získá okamžitě každý člověk, který se k Bulovce blíží Budínovou ulicí. Kdepak, když na jediný přístupový cestě je strategicky umístěnej pohřební ústav, hned si budete jistější, že se o vás na Bulovce skvěle postaraj. K tomu si přičtěte depresivní pohled na neopravený budovy plus absolutně nevhodnou polohu ve svahu kopce, která znemožňuje jakoukoliv rozumnou vycházku s navštívenym lazarem, a pochopíte, proč je pro mě Bulovka depresívním pocitem plně srovnatelná třeba s budovou bývalý uherskohradišťský věznice.

Celá Bulovka na mě prostě působí plus mínus jako nemocnice z von Trierova Riget. Věřim sice tomu, že v jejích omšelejch budovách slouží i pár doktorů, který nežerou malý děti a neskrejvaj temný tajemství; kdyby mě ale někdy nějaká sanitka vezla tim směrem, radši rychle podepíšu záchranářům reverz, že mě maj vyhodit na nejbližší skládce jadernýho odpadu. I tam se totiž budu cejtit mnohem líp.

«
»