#564 ANGLIČTINA ČESKEJCH KAPEL

Posted: Duben 3rd, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 30 Comments »

Vlastně chápu, že spousta českejch kapel zpívá anglicky. Mnohé pravej důvod maskujou vzletnejma slovama o tom, že angličtina se pro ten náš styl hodí tak jako líp, ale já si vo tom myslim svý: angličtina je pro spoustu lidí jenom únik. Když totiž napíšete nablblej text česky, tak to každej pozná. Když ale stejnej blbej text s internetovym slovníkem přeložíte do angličtiny, zní to mnohem líp; minimálně kvůli tomu, že většina lidí nebude vědět, co znamenaj ty ve slovníku vyhledaný slova, takže jim ten text bude připadat chytrej a tajemnej.

Samozřejmě nemá smysl mluvit jenom o obsahu. Ano, vybavim si pár českejch kapel, za jejichž výslovnost mě hanba nefackuje, ale v naprostý většině je to proto, že angličtina je zpěvákova mateřština. Zbytek má výslovnost plus mínus jako taváryš učítelníca Tománková u nás na základce, ze který se z listopadu na prosinec 1989 zničehonic stala Mrs. Teacher a aprobace se jí náhle změnila z ruštiny na angličtinu.

Největší peklo jsou pak zpěváci, co maj pocit, že jejich šraml bude světovější, když budou anglicky mluvit i mezi písničkama, byť jsou v zakouřenym pajzlu na Žižkově, do kterýho by nikdo jinej než místňák ani netrefil. Když jsem viděl jednoho takovýho, jak děkoval za vlažnej potlesk čistokrevnym fenkjů, měl jsem sto chutí vlézt na pódium, dát mu facana, až by se mu hlava votočila tim kousavym dozádu, pak ho poslat ho do backstage a říct mu, ať se vrátí, až bude normální.

Na stranu druhou, anglický texty českejch kapel maj jednu drobnou výhodu. Jejich autoři jsou si v naprostý většině případů vědomi, že nedělaj žádnou tuhletu poézii, že prostě potřebujou nějaký slabiky, na kterejch můžou zpívat, a že “aj vónt jú ou bejby bejby” zní o malinko líp než „šůba důba důba“. Když jsem si nedávno poslechl společensky angažovaný, leč zoufale pitomý text aktuálně hajpovaný skupiny post-hudba, v němž se deklamuje cosi o tom, že Západní Slované jsou si rovni s pobaltskými národy (“Jako jsem teď Čech, mohl jsem bejt třeba Estonec. Nejsem proto lepší, nejsem žádnej borec na konec.”), zabylo mi skoro líto, že do těch docela zajímavejch zvuků nerecitujou nějakou anglickou říkačku, protože by to zdaleka nebolelo tolik.

«
»