#50 ŽE SI (NE)PAMATUJU VTIPY

Pamatovat si vtipy je dobrá vlastnost, o tom žádná. Teda – pamatovat si dobrý vtipy, nedávno jsem byl nucen deset minut poslouchat člověka, co si myslel, že zná dobrý vtipy, sice neznal, ale přesto se o ně rád podělil.

Já si vtipy pamatuju; bohužel ovšem ne tím způsobem, že bych mohl okolo desáté při divokých pijatikách dávat k lepšímu další a další kousek o zajícovi. Pamatuju si je tak, že když někdo začne vyprávět vtip, který já už někdy slyšel, po jedný, maximálně dvou třech větách si vzpomenu na pointu.

Což je relativně v pohodě ve větší společnosti, tam se nepozná, že se zrovna za břicho nepopadáte. Blbý je, když jste na to jenom dva a ten druhej člověk je třeba hezká holka, kterou trochu balíte, prošvihnete tu pravou chvíli na to říct „ten znám“ a pak už jen nešťastně pozorujete, jak se ona trápí s pointou a nakonec ji řekne úplně blbě.

Takže zasměju se v takovou chvíli, to jako jó, ale sere mě to.

Letí Čech, Rus a Američan letadlem, přijde k nim letuška a říká: „Zase vy tři?“

Follow

Pamatovat si vtipy je dobrá vlastnost, o tom žádná. Teda – pamatovat si dobrý vtipy, nedávno jsem byl nucen deset minut poslouchat člověka, co si myslel, že zná dobrý vtipy,...