#471 EVROPSKÁ KOMISE

Z mejch předchozích hejtů jste už asi poznali, že nejsem žádnej zásadní nadšenec do evropskýho sjednocování. Dost mě sere, že se zastánci EU tvářej, jako kdyby žádná jiná alternativa než členství v EU neexistovala. To je samozřejmě píčovina; alternativa existuje vždycky, je samozřejmě možný, že bez členství v EU bychom se měli hůř, ale nepředpokládám, že bychom museli žrát brouky dušený s divokym česnekem, jen bychom si možná museli kupovat levnější auta a televize s menší úhlopříčkou. Stejná píčovina je ale samozřejmě i domněnka, že EU je Satanáš a bez ní by nám lítali pečení holubi do pusy a všechno by bylo růžový.

Hlavní problém EU je podle mě ten, že se to sjednocování holt trochu přepísklo. Že už jsme sjednocený dost. Že někdy v minulosti existoval moment, kdy už to stačilo nechat plus mínus tak, jak to bylo, maximálně opravovat a upravovat dosavadní rozhodnutí, ale nic novýho nerozjíždět. Jenže taková věc byla nemožná, EU je obří byrokratickej aparát a ten musí vykazovat činnost. Někoho jmenovat, někoho odvolávat. Něco schvalovat, něco odmítat. Odmítané schválit, schválené odmítnout. Odvolat toho, co schválil odmítnuté, a jmenovat toho, co odmítnul schválené. Dělat věci, aniž by měly nějakej smysl, prostě jen proto, aby se něco dělo.

Jinak si prostě nedovedu vysvětlit, že v podstatě při každý zmínce o nařízeních Evropský komise musim přemejšlet, jestli by vhodný řešení bylo jet do Bruselu a donutit odpovědný osoby, ať si vytáhnou hlavy z prdele, nebo naopak odpovědný osoby postavit do kruhu a nechat je, ať si hlavy vzájemně do prdele narvou. Nejdřív to bylo pomazánkový máslo; mě je upřímně řečeno ganz egal, jak se ta věc bude jmenovat; mám pocit, že lidi chápou rozdíl mezi máslem a pomazánkovym máslem, stejně jako se naučili nezaměňovat mlíko a tělový mlíko nebo kvůli existenci Severní Koreje rozlišovat mezi demokracií a lidovou demokracií. Dobře, dovedu si představit cizince, co by šel po třetí lekci češtiny do sámošky a tam byl uveden názvem pomazánkový máslo v krutej omyl, ale nemám pocit, že by se změnou názvu nějak přispělo k Obecnýmu Blahu.

Čert ovšem vezmi pomazánkový máslo: v pondělí se zase objevila informace, že nějaká prapíča prosazuje kvóty pro dostatečné množství žen ve vedení velkých podniků. Nemyslim si, že zavedením příslušnýho nařízení by se dosáhlo něčeho jinýho než toho samotnýho faktu, že ve vedení podniků by bylo 40 % žen. Ty podniky by se nestaly efektivnějšíma, timhle nařízením by se nenapravila žádná Velká Nespravedlnost ani by kvůli němu chlapi nečuměli míň ženskejm do výstřihů. O pár dní později se sice ukázalo, že tak hluboko ještě Evropská komise neklesla a kvóty (zatím?) neschválila, ale už samotnej fakt, že se v Evropský komisi někdo něčim takovym zabejvá, mě děsí. Jó, z lidí, co si myslej, že věděj, co to Obecný Blaho je, mám totiž vždycky největší strach.

Follow

Z mejch předchozích hejtů jste už asi poznali, že nejsem žádnej zásadní nadšenec do evropskýho sjednocování. Dost mě sere, že se zastánci EU tvářej, jako kdyby žádná jiná alternativa než...