#233 „UŽÍVEJ SI KAŽDÝ DEN ŽIVOTA, JAKO BY TO BYL TVŮJ POSLEDNÍ“

Včera jsem byla v divadle a tam jsem to zase zaslechla. Nedalo mi to a trochu jsem o tom popřemejšlela a vyšel mi z toho prima námět na hejt. Ani nevíte, jak ráda bych se touto znamenitou radou řídila. Fakt, v zásadě si ani nepřeju nic jinýho, než žít tzv. naplno každej den. Na užívání si dne mám dokonce pár dobrejch nápad a tipů a triků, ale OUHA, něco se porouchalo – já nejsem tak moc vyvolená, abych tyto nápady dokázala denně realizovat.

Udělala jsem si seznam věcí, které musím vyřešit. Pokuty, preventivní prohlídky, úřady, bakalářky, práce, změny trvalýho bydliště, kde se dá, dozařídit byt, přípravy na různé projekty a přemýšlení o nich. Tak na tohle všechno by se člověk hrdě vysral, kdyby věděl, že večer umře. Já netuším, kdy umřu, takže vysrání se na to odpadá. A byla jsem docela překvapená, kolik toho ubohá já musím udělat, to všechno ideálně ASAP. Až to všechno dodělám, budu mít klid. Klid potřebný na užívání si dne tak, jako by to byl můj poslední. Vtip je v tom, že tenhle seznam nikdy nekončí. Nikdy. Odškrtneš jednu věc – tři se ti vrátí.

No a tak si představím, že všechny moje things jsou done. Čistě platonicky si to představuju a vkrádá se mi do toho takovej nepříjemnej pocit, že na spoustu aktivit z kategorie poslední den jsou potřeba džengy. Který nebudu mít, když nebudu pracovat. Takže i kdyby nic, pracovat budu muset. Práce, imho, je věc, která vás musí tak trochu srát, i když máte štěstí a zrovna tu svoji milujete. Ale vždycky se přece člověk tak trochu těší, že až to skončí, bude moct chvíli dělat něco jiného, ne? Mít práci, která vás nebaví, to pak posouvá do úplně jinejch levelů. Mít práci, kterou máte rádi, je prostě boží, ale upřímně – kdo z nás by i tu sebelepší a sebezábavnější práci chtěl dělat poslední den svýho života? AHA.

Takže jsem jednoduše došla k tomu, že tvrzení z nadpisu je tak trochu píčovina. Jo, rozumím tomu, že člověk má prostě všechno, co dělá, dělat naplno a všechno si užívat a prožívat s radostí. Tomu rozumím. Ale když si představím, že kupříkladu dnešek bych si měla užívat tak, jako by to byl můj poslední den, tak teda nevim nevim.

Vím, jak vypadá ten jakože poslední den mýho života. Nejde je přece zažívat každej den, to by si jich pak člověk už vůbec nevážil, ne?

Follow

Včera jsem byla v divadle a tam jsem to zase zaslechla. Nedalo mi to a trochu jsem o tom popřemejšlela a vyšel mi z toho prima námět na hejt. Ani nevíte,...