#388 ŽE UŽ NEJSOU KUSOVKY

S kouřením jsem začal koketovat na gymnáziu. První krabička, kterou jsem si kdy koupil, byly modré Gauloises; láska ke téhle značce mi vydržela dodnes, frankofilství, které ji způsobilo a za které mohly zejména Nezvalovy překlady francouzských básníků, naštěstí nikoliv. Celá krabka tenkrát nebyla jedinou možností, jak si cigáro pořídit; v každý trafice i v každý hospodě měli kusovky.

Kusovkou přitom nemyslim takhle nazvanou nechutnou cigaretu v plastovym obalu, kterej v podstatě nešel otevřít; ty se objevily až potom. Za časů Attilova mládí to fungovalo tak, že většina hospodskejch i trafikantů měla otevřenou jednu krabičku a z ní prodávali s mírnou přirážkou cigára po jedný. Některý hodný trafikanti byli dokonce ochotný při nákupu kusovky otevřít zrovna tu značku, kterou si člověk vyžádal. Příchod kolkovaných cigaret sice přinesl tu skvělou věc, že cigarety začaly stát všude stejně, ve stánku v tržnici jako v nejluxusnější knajpě, ovšem kusovkovou praxi rázně ukončil. Objevily se výše zmiňované kusovky balené; jednak ale byly fenomenálně hnusné, jednak i ty po pár letech zmizely.

A proč mě to vlastně celý sere? Nákup cigaret po kusovkách byl mnohdy mnohem rozumnější způsob, jak regulovat, kdy má člověk cigára u sebe. Šlo samozřejmě o to je spíš nemít; bylo to na gymplu, takže hlavním důvodem byla bezpečnost, prostě nenosit domu krabičku cigaret, aby pak člověk nemusel tvrdit rodičům, že si to u něj nechal kamarád a cejtit se přitom trapně.

I dnes bych ale ocenil chvíle, kdy bych radši cigarety neměl – a kvůli jejich nákupu po krabičkách je bohužel většinu času prostě mám. Jasně – během večerního posezení u piva by mi zapálený cigáro chybělo a sháněl bych se po něm, takže bez cigaret do hospody nelezu, ale spoustu cigaret vykouřim prostě proto, že není zrovna nic lepšího na práci a já mám právě krabku v kapse. Když čekám na tramvaj a má jet za pět minut, zapálim si. Když celej den doma pracuju a dávám si kafovou pauzu, jdu na balkón a zapálim si. Když vyvezu Attilu juniora do Stromovky, posadim se na lavičku a vejrám do slunce, zapálim si.

Všechny tyhle situace (i spoustu dalších) ale umim zvládat bez cigára zcela bravurně – když cigarety zrovna nemám, nevyšiluju, nebalim žváro z vysypanýho popelníku, netřesu se ve smrtelný křeči, prostě si holt to cigáro nedám. A když už náhodou nějakou takovou situaci zrovna nezvládám, tisíckrát radši bych si v tom okamžiku koupil jenom kusovku než celou krabku.

Follow

S kouřením jsem začal koketovat na gymnáziu. První krabička, kterou jsem si kdy koupil, byly modré Gauloises; láska ke téhle značce mi vydržela dodnes, frankofilství, které ji způsobilo a za...