Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #354 ODLEPOVÁNÍ VĚCÍ Z PŘEDNÍHO SKLA AUTOMOBILU

#354 ODLEPOVÁNÍ VĚCÍ Z PŘEDNÍHO SKLA AUTOMOBILU

Posted: Duben 23rd, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 5 komentářů »

Občas mi nějakej kamarád navrhne, že bych měl napsat hejt o něčem, co sere toho kamaráda. Bohužel jenom málokdy můžu námětu využít, protože většinou dojde k jedný ze dvou situací. Buďto zmíněnou věc znám a taky zažívám, ale prostě mě nesere, nebo jsem zmíněnou věc prostě ještě nikdy nezažil, sice mi připadá docela pravděpdobný, že by mě srala, kdybych ji zažil – jen jsem ji prostě doposud nezažil, takže o ní psát nemůžu. Většinou je mi ale jasný, že až takovou věc zažiju, půjdu hned za tepla toho hejta sesmolit.

Druhá varianta se týká právě dnešního tématu. Vždycky jsem měl pocit, že odlepování dálničních známek nebo parkovacích karet z předního skla automobilu nebude žádnej šlágr, ale nemaje tak dlouho vlastní vůz, nikdy jsem k takové aktivitě nebyl donucen. Až v neděli. Skončila nám platnost parkovací karty a bylo třeba ji odstranit a nalepit na její místo novou. Vyrazil jsem tedy před dům, usedl na místo spolujezdce a započal akci.

Bylo mi jasný, že představa, že uchopím parkovací kartu za růžek a opatrně ji celou ze skla sundám, asi nebude úplně reálná. Stejně jsem si ale myslel, že když to udělám, podaří se mi odstranit aspoň třeba deset procent nálepky a ne že mi v ruce zůstane pouze ten samotnej růžek. Odstranil jsem tedy čtyři růžky a dumal, co dál. Bylo mi jasný, že budu muset použít nějakej nástroj, kterym to ze skla sedřu, ale moc jsem nevěděl jakej; víte co, já nejsem na auto nikterak cimprlich, ale představa, že si kvůli blbý parkovací kartě poškrábu přední sklo mě žádnym zásadnim nadšením nenaplňovala.

Nakonec pomohla klíčenka a během pěti minut jsem se papíru zbavil; pak ještě přišla fáze žmoulací, kdy jsem jezdil ukazovákem po lepivym eklhaftu, co zbyl pod papírem, a lepivej eklhaft mi na prstě tvořil hnusný kuličky, které jsem vyhazoval okýnkem. Po dalších pěti minutách jsem byl hotov i s druhou částí úkolu, pak jsem během pěti vteřin nalepil nálepku novou a mohl vyrazit domů.

A musim teda říct, že jsem timhle zážitkem jsem trochu ztratil víru v lidstvo. Nemůžu si pomoct: před víc než čtyřiceti lety jsme byli na Měsíci, ale do dneška nemáme nějakej systém nálepek, který se jednoduše přilepí, pak jednoduše odlepí a znovu už přilepit nejdou?!?

«
»