#334 ČTENÍ SCÉNÁŘŮ II.

V minulém dílu miniseriálu o čtení scénářů jsme vás seznámil s typologií scenáristů. Já jsem ten druhý typ, do psaní se musím spíš nutit, než že bych cítil neudržitelný nutkání a musel ho ze sebe vypsat. Samozřejmě mám po šuplatech a discích stovky bezpochyby výbornejch nápadů, který jednou, až bude víc času, rozpracuju, ale hotovejch věcí mám opravdu minimum. Minule zmiňovanou větu “Hele, nepřečetl by sis to?” tak nepoužívám zrovna často, ale občas si to taky neodpustim.

A samozřejmě, kamarádi scenáristi si ochotně a rádi nejpozději do tejdne přečtou, co jsem vyplodil, vždyť přece existuje ta stavovská soudržnost. Teda – přečtou; ochotně a rádi kejvnou na to, že si to do tejdne přečtou. Já znám svý pappenheimský a sám nejsem lepší, takže by bylo pokrytecké vyčítat jim, že to do tejdne přečtený samozřejmě nemaj. Zásadní problém ale nastává, když už to teda přečtený maj a člověk se z nich snaží vyrazit nějaký rozumy. Nevim, jak jiný scenáristi, ale já dávám přečíst svý scénáře z toho důvodu, že si myslím, že bych mohl dostat nějakou dobrou radu.

Samozřejmě si pod dobrou radou každej představujeme něco jinýho. Já nejlíp něco konkrétního, třeba v tomhle smyslu: Ten dialog na straně 43 je super, chcal jsem smíchy. Nebo klidně: debata na straně 16 je úplně debilní a zbytečná. Ta holka na straně 13 je dobrej nápad, ale měla by bejt vostřejší. Úplně bych vyhodil třetí scénu, jenom se tam prázdně tlachá a děj nejde dopředu. Jenže toho se člověk nedočká vlastně nikdy.

Rozpomínám se na komentáře, který jsem kdy ke svejm scénářům dostal. Třeba: Attilo, potenciál to rozhodně má. No ty vole. To by mě samotnýho nenapadlo, že když se nějaký čtyři roky scenáristikou živim, tak že moje scénáře maj potenciál. Nedík, co tam máš dál? Občas by to mohlo bejt vtipnější. No tak to každopádně, ale tohle je přece možný říct o libovolnym komediálnim scénáři, tohle zásadní sdělení mi fakt trn z paty nevytrhne. Občas jsem se docela bavil. Paráda, mám radost, že máš radost, ale co se týká nějakýho praktickýho využití, je to to samý v lila.

Kdyby se někdy scenáristi spojili v nějakém stavovském sdružení, šel bych do toho jedině za předpokladu, že ve stanovách by byl zákaz vzájemnýho čtení scénářů. Pak bych měl snad pokoj.

Follow

V minulém dílu miniseriálu o čtení scénářů jsme vás seznámil s typologií scenáristů. Já jsem ten druhý typ, do psaní se musím spíš nutit, než že bych cítil neudržitelný nutkání...