#333 NESPAVOST

S nespavostí jsem se důvěrně seznámila již na gymplu a to vám je jízda! Kdo nezažil, nepochopí… Strávit celou noc potmě s otevřenýma očima a přemýšlet nad tím, kde je kurva problém, když jsem přece unavená, ale spát nemůžu – to je skutečně k nezaplacení. Přísahat, že jsem celou noc nespala (ve výsledku chvíli spala, ale pocit, vyvolaný nekonečným čekáním na aspoň jednu chvíli toho spánku je ten, že člověk „nespal vůbec“) a celej den pak bejt naživu jen z 50%, protože nespavost, zejména ta dlouhodobá, člověka úplně demoralizuje. Mít strach vůbec si jít lehnout, protože tušíte, že to stejně bude k ničemu, ale samou únavou už nemáte sílu dělat jiné věci atd, no klasickej hotel insomnia…

Na několik krásných let jsem od toho měla svatej klid. Ale nějak  tuším, že se to vrací. Nepovažuju totiž za běžnej postup jít kvůli zítřejší schůzce spát v 11 večer a v půl osmý ráno pak mít pocit, že teď zhruba nastává čas, kdy by se mi mohlo podařit se vyspat. Kdy by mě nebudily prapodivný sny a kdybych nemusela umírat hrůzou, že budu mít ráno takový kruhy pod očima, že se mě vlastní Š. zřekne.  Kdy bych prostě mohla tak nějak lidsky zabrat a probudit se po zásluze odpočatá, né s pocitem, že jsem právě vyložila vagon uhlí.

Takže co teď? Léky, čaje, jít spát brzo, léky, přírodní preparáty, jiná peřina, čaje, čaje, číst si knížku, číst si druhou a třetí knížku, poslouchat hudbu, povídat si, přestat pít alkohol, kávu a red bully, jít se unavit, ale ne zase moc, aby člověk vstal? No tyvle, jestli mě tyto nekonečné a vysilující boje za trochu toho klidnýho pospání čekaj‘ v nejbližší budoucnosti zas a znova, tak to nevydržim.

Nevim teda, jak se to jako projeví, až to nevydržim, ale až to promyslim, dám vědět.

Follow

S nespavostí jsem se důvěrně seznámila již na gymplu a to vám je jízda! Kdo nezažil, nepochopí… Strávit celou noc potmě s otevřenýma očima a přemýšlet nad tím, kde je...