#317 PŘEDJAŘÍ

„Jaro-léto-podzim-zima/střídá se pro toho, kdo to tak vnímá“ zpívá se v songu, který ty moje budoucí děti (znáte je z dílu #313) možná budou zpívat ve škole ze sborníku Já, písnička 666.  Pro toho, kdo to vnímá trochu jinak, tu máme ještě jedno, ilegální období, kterému se říká předjaří.

Spousta lidí má každoročně z předjaří druhé Vánoce. Jak už je venku cejtit to jaro, jak je ten vzduch už takovej jarní, jak už ten sníh taje a zima odchází zase prýýč, jak už ty sněženky rostou, žejo, viďte?!

Tak přesně k týhle spoustě lidí já nepatřím. Předjaří, zejména v přírodě (u mě doma je mi to fuk), je nejvotřesnější období vůbec. Samotný jaro je prima. Léto je prima. Zima je prima (na horách, ve městě to zas tak nelajčim), ale předjaří?!

Nikdo a nic mě totiž nemůže donutit milovat, mít ráda, užívat si, ba dokonce ani tolerovat žádné předjaro, mezi jehož  klasické příznaky patří blivajzy jako:

– bláto smíchané s podzimním listím a uschlým psím hovnem, které bylo ukryto pod vrstvou černo-hnědého, špinavého sněhu, ze kterého kontrastně vyrostla bílá kytička, aby byl takový hnus dokonale podtržen,

– počasí, které skutečně trochu zavání teplem (a když říkám teplem, tak tím myslím max. do 12° C), ale nikdy nevíte, co může každou chvíli přijít a jakým oblečením se tedy připravit na potenciální déšť, sníh, zimu a kdoví, třeba i tropické vedro,

– holé stromy, které v tomto zdánlivě teplejším podnebí (znovu říkám, je to jen dočasné pomatení smyslů, které po té letošní zimě vnímají 4 °C jako Karibik) vypadají smutně, jako po chemoterapii, bez vlasů, bez obočí, bez listí,

– deprese. Vím, že podzimní deprese mají skvělý marketing, na takový ty předjarní nemají peníze ani energii , ale dobré zboží (férová předjarní deprese) se prodává samo.. . Úzkostné stavy, pocit nejistoty a neklidu, obava ze změn, z nepřizpůsobení se novým řádům na mě nikdy ještě nepřišla, když se léto mění v podzim / podzim v zimu. Ale když se zima mění v jaro (čti: už vám není taková zima a brzy vám zase bude horko)…  sounds like ideální podhoubí pro psychickou nepohodu to me!

Já vím, tenhle hnus fijalovej netrvá dlouho a to je jeho výhoda i nevýhoda zároveň. Výhodou je vědomí, že už za chvíli se budu moct opalovat v Riegráčích nahoře bez (nehledejte mě tam, tomuhle se říká autorská licence) a nevýhodou je to, že mám jen „pár“ dní na to, abych řekla pá-pá krátkým dnům v brlohu a přívítala aktivitu, která se za dlouhých dní & krátkých nocí po lidech už od nepaměti vyžaduje.

No vyžaduje… Člověk si takovou aktivitu kolikrát tak nějak omylem/podvědomě naordinuje sám. Já např. teď kromě bakalářky, dodělání bytu apod.,  začínám se Š. trénovat na maraton. Vyhecovali jsme se. A teď už to víte a nemůžu se z toho vykroutit, protože bych neunesla případné  komentáře ve stylu „vo co, že to byly jenom planý řeči a vysrala ses na to, co ?!“. Bezva.

Předjaří…

Follow

„Jaro-léto-podzim-zima/střídá se pro toho, kdo to tak vnímá“ zpívá se v songu, který ty moje budoucí děti (znáte je z dílu #313) možná budou zpívat ve škole ze sborníku Já,...