#313 JUSTICE V BERLÍNĚ (hněvuplná reportáž)

Posted: Únor 23rd, 2012 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 5 Comments »

UPOZORNĚNÍ: Prosím úplně všechny (ano, úplně všechny, tebe se to taky týká!), aby se vyvarovali komentářů a poznámek jako „bylo to jasný“, „sme ti říkali, že je demence tam jezdit“, „haha, tak si měla zůstat doma“ a podobný chytrý komentáře. Za a) jsem tyto rady nad sůl i nad zlato slyšela už v Praze, b) mě to nezajímá a za c) jasně, číhala jsem za tím nějakou zradu, ale tak když už jsem měla koupený lístky a vůbec – prostě se zdržte jakéhokoli poučování, budu vám za to vděčná.

Áno, „kapela“ Justice má svá nej léta za sebou, ale tak kurva – furt to jsou Justice a já je předtím nikdy naživo neviděla. Justice, Cross, We are your friends – jasně, píše se rok 2012, ale i zde snad platí, že „každý je poslouchal a kdo říká, že ne, ten je poslouchá dodnes“. Druhý album se mi, narozdíl od spousty lidí, taky líbilo, byl to ten Justice sound a nám, členům klubu nenáročného posluchače, to stačilo.

Když se ukázalo, že Justice milostivě přijedou zahrát do míst z Prahy lehce dostupných, nebylo co řešit. Až budou moje děti jednou smažit D.A.N.C.E na retro diskotéce, tak bych jim totiž ráda vyprávěla, že maminka na nich dokonce B.Y.L.A a zažila doby jejich nevětší slávy a spol. Nečekala jsem, že to se mnou bude házet jako v roce 2008 nebo kdy to bylo, ale furt jsem si slibovala zážitek, který si velice užiju

A jakoby ANO, ale…

22:00 Po infarktovém tisknutí lístků u nemehla na hostelové recepci, po hledání naší kamarádky AN., po hrůze z toho, že na lístku bylo napsaný 21:00, takže o vše přijdem, protože Němci jistě rádi začínají načas, vyrážíme. Před halou, kde Justice hrají, čeká náš další kamarád.

22:20. Dostáváme od kamaráda zprávu, že Justice začínají hrát.

22:30 Přicházíme před halu a jasně vše slyšíme, protože sál je hned za vchodovejma dveřma. Čili jsme přišli jen o 10 minut hudební produkce. Jenže dalších 10 minut se hádáme se sekuriťákem, který neuznal AN.iny špatně vytisklé lístky. Po této trapné kauze si AN. za 15 € kupuje další lístek od Turka a čtvrtého, bezlístkového kamaráda jsme, bohužel, poslali pryč.

22:40 – 23:19 Na chvíli se zdá být vše zalité sluncem. Stojíme vzadu, ale podium je blízko, takže je hezky vidět a zároveň kolem sebe máme dost místa, na baru žádná fronty. Piju pivo a fakt mě to baví. Trochu jsem si zahrozila rukama, trochu jsem tancovala a zrovna si říkám, že teď je to ale fakt dobrý a těším se, jak si tu postojím a bude to prostě fajn, když se ty dva šašci začínaj‘ uklánět a odcházet pryč.

23:19 TAK POČKAT, tady něco nehraje. Ne. Tady nehraje vůbec nic. Německý děti a německý ženský 40+ (cílovka, ftw!) se začíná formovat do fronty na šatnu. Pak je nám dáno krátkého přídavku a ještě než ty paka zase mizí ze scény, objeví se tam parta bedňáků, co jim tu scénu začíná motat a balit do krabic.

23:35 Odcházíme na u-bahn.

M.Ň.O… Snad nemám přehnané nároky, když za 30 € lístek a cestu do Berlína, čekám něco víc než hodinu a něco nějakýho hraní, proloženého dlouhými dramatickými pauzami/pózami a vykřikováním hesla WE ARE YOUR FRIENDS. Cítila jsem se (a stále se cítím) být podvedená…jako když posloucháte píseň a v půlce se vám rozbijou sluchátka. Stála jsem tam a nechápala nic a připadala jsem si, co se nálady týče, jako bych byla na benefičním koncertu pro 1000 věcí, co mě serou. A to především proto, že jsem dlouho, předlouho neviděla někoho, kdo by měl svoje vlastní hraní, svoje publikum, fanoušky a posluchače takhle okázale „v píče“ jako mistři z Justice. I Rihanna, která každej večer musí zpívat We Found Love pro tisíce jinejch blbečků v tisíce různejch městech si to vysloveně užívala a Rihanna je oproti Justice opravdická hyperstar. A na lidi, co je už vlastně obtěžuje jejich vlastní dokonalost, jsem nemusela jezdit do Německa, žeáno.

Francouzi pošahaní, až jim jednou dojde koks a prachy a oni přijedou do Lucerna Music Baru, já tam teda nebudu. Navíc, jak říká AN. „Ono se to možná nezdá, ale oni hrajou na playback!“, což celou frašku jen umocňuje. Jediný, co mě jakž takž uklidňuje je fakt, že sem kvůli těmhle kolotočářům veksláckejm přijela jenom z Prahy a ne třeba z Manchesteru jako ten chlapec, co stál vedle nás….