#314 BLBĚ SE PROBUDIT

“Ty ses blbě probudil,” spíš konstatovala než se ptala dnes ráno moje přítelkyně, když spatřila výraz, se kterým jsem rozlepil oči, a měla pravdu pravdoucí. (Nutno teda poznamenat, že zmíněný okamžik udělal dnešní blbý probuzení alespoň o špetku snesitelnější, než běžná ostatní blbá probuzení, protože jsem si v tom okamžiku uvědomil, že mám na dnešek hejt jak vyšitej a že nemusím řešit, co dneska budu psát.)

Nevim, ale za čtyřiatřicet let se mi nikdy nepodařilo najít nějakou souvislost mezi tim, jak jde člověk spát, a tim, jestli se probudí vyspinkanej do růžova nebo jako protivná stvůra tvářící se jako prdel. Když dojdu domu po čtyřech (tim nemyslim piva) ve čtyři ráno, tak beru, že ranní probuzení nemusí bejt úplně sluníčkový – ale stejně tak se mi i po takovejch nocích někdy stává, že se probudim plnej energie, naděje a nadšení ze života.

A samozřejmě vice versa; i když usnu spánkem spravedlivých u dobré knížky půl hodiny před půlnocí a probudím se půl hodiny po osmé, takže teoreticky bych měl být dokonale připraven na každodenní boj s protivenstvími tohoto světa, může se stát, že místo roztomilého a energií sršícího Attily z postele vyleze bytost tvářící se tak, že kdybych ji potkal někde v temnym lese, radši před ní položim hodinky a peněženku a zdrhám, co to jde.

Třešničkou na dortu jsou pak rána, kdy se člověk ve sluníčkový náladě probudí, jenže zjistí, že je ještě zbytečně brzy. A tim nemyslim třeba půl čtvrtý, ale třeba sedmou ranní, tedy hodinu, kdy by už člověk mohl klidně vstát a začít tvořit HDP, jenomže jak jsem zvyklej vstávat kolem devítky, jenom se protáhnu a řeknu si, že si přidám ještě pár veršíků spánku a vrátím se zpátky pod duchnu. Potom, alespoň co moje zkušenosti říkaj, je na následný blbý, co blbý, nejhorší probuzení dávána v podstatě stoprocentní garance.

Follow

“Ty ses blbě probudil,” spíš konstatovala než se ptala dnes ráno moje přítelkyně, když spatřila výraz, se kterým jsem rozlepil oči, a měla pravdu pravdoucí. (Nutno teda poznamenat, že zmíněný...