Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #288 MŮJ LAXNÍ PŘÍSTUP KE SNOWBOARDOVÉMU VYBAVENÍ

#288 MŮJ LAXNÍ PŘÍSTUP KE SNOWBOARDOVÉMU VYBAVENÍ

Posted: Leden 19th, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 2 komentáře »

Každej rok, když se vracím z hor, každej rok si říkám, že moje starý snowboardový vybavení si už zaslouží dožít na takový tý farmě pro starý snowboardový vybavení a já že si zasloužim něco onačejšího. Pro ilustraci: Prkno s botama i vázaním jsem kupoval před pěti lety za patnáct set sakumprásk a už v tý době mělo pár zim na krku. V Praze ovšem prkno letí vždycky rovnou do sklepa. Každej rok si při návratu z hor sice říkám, že letos určitě stihnu zajet ještě alespoň na prodlouženej víkend někam na sníh, ale je to takovej folklór, kterýmu vlastně ani sám moc nevěřim.

No, a když se začne blížit leden, kdy pravidelně na hory jezdím, začne období váhání, jestli má smysl vrážet nějaký love do upgrade mýho vybavení. Víte co, já už tady jednou naznačoval, že nejsem žádnej Travis Rice, navíc po Vánocích bejvá moje konto většinou dost vyšťavený, takže si holt vždycky v lednu řeknu, že na to moje ježdění neni potřeba mít nic extra a že ten jeden tejden ještě dojezdim na tom starym a pak, v letních slevách si koupím nějaký eňo ňůňo kompletek.

A každej rok, když stojím poprvé pod vlekem, mi nezbývá než doufat, že si prkno a spol. budou vážit toho, že jsem je ještě nenechal u popelnic, že zkrátka, jak se říká, důvěru v ně vloženou nezklamou. Jenže bohužel, vázání zklame zatím vždycky. Před dvěma lety – prasklý přední pásek. Loni – zlomená patka. Letos – uvolněná a ztracená matka. A prapůvodně  jsem to chtěl tenhle hejt věnovat právě svýmu vázání, ale došlo mi, že by to bylo farizejství nejhrubšího zrna, protože to nebohý vázání, na kterym už je víc náhradních dílů než těch původních, za nic nemůže, za to, že každoročně strávim jeden den z horskýho pobytu pochůzkami po servisech, může jedině moje blbství.

Takže vázání moje milé, vydrž to tady se mnou ještě dva dny a slibuju, SLIBUJU, že příští rok už se mnou nebudeš muset. Na druhou stranu, kdybys třeba chtělo při poslední páteční jízdě prasknout takovym způsobem, že bys letělo rovnou do popelnice, bylo by to asi pro všechny zúčastněný strany nejjistější řešení.

«
»