#154 SUGESTIVNÍ SNY (o škole zejména)

Už několik dlouhých let mě sužují hyperrealistické sny. Polovina snu je zpravidla hrozivá píčovina (moje kamarádky zamilované do taxikářů, já mám dítě s někým koho jsem potkala na ulici, nechávám se zaměstnávat v bizarních pracovních funkcích a spol., klasika…), jenže druhá polovina snu obsahuje prvek, který působí tak věrohodně, že mi ze spaní proleze až do bdělého stavu a probudím se hrůzou, co teď budu jako asi tak dělat.

Jeden z nejděsivějších zážitků v tomhle oboru bylo jedno probuzení s pocitem „vypadly mi přední zuby a můj kluk se kvůli tomu se mnou rozešel“… Ječela jsem na mojí matku, že se to ještě třeba dá zachránit a ať mě rychle odveze na pohotovost! To, že tam zuby přece jen mám a tudíž jsem asi i stále ještě zadaná, jsme odhalili prakticky až na cestě do nemocnice.

Hádky s kamarádama, po kterých se na ně týden mračím, než mi dojde, že se to ve skutečnosti nestalo. Problémy na cestách někde daleko, kdy pak nejsem ani schopna rozeznat vlastní postel a pokoj. Moje nynější edice snů z karlovarského festivalu je taky dost kvalitní, vzhledem k tomu, že se mi do snu promítne skoro každej člověk, s kým jsem se tu pozdravila. Atakdále, atakdále…

Vůbec největší psycho mi ale spolehlivě obstarají sny o maturitě a o střední škole. O vejšce se mi kupodivu nezdá – tam ostatně řeším dost problémů i když zrovna nespím – ale nočním můrám o tom, co mému vysokoškolskému studiu předcházelo, se pravděpodobně nezbavím do konce života.

Jdu na návštěvu na svůj gympl a moje třídní mi připomene, že si mám ještě dodělat tu maturitu přece, že mě na VŠ pustili jenom na dobrý slovo a ať si zaplatím ten kurz se Zdeňkem Pohlreichem, to udělaj i ty největší dementi. Ani varovný snový prvek (maturitní příprava s Ano, šéfem) mi nezabránil si ráno, až do čištění zubů, přemýšlet o tom, kdy se na to zhruba budu učit a z čeho že to chci vlastně maturovat.

Dalším trikem je vracející se sen „dva roky jsem zapomněla chodit na hodiny matematiky/fyziky a teď tam jsem a nikdo mě tam nezná a nikdo mi nevěří, že se to fakt stalo omylem, že jsem na to fakt jenom zapomněla…“. No, není nad to si u snídaně pobrečet nad mojí beznadějnou situací a nad tím, že jsem fakt kráva, když dva roky zapomenu chodit do školy. Souvisí to s snad s podvědomými výčitky z častého zatahování? Nevím, ale je to dost možné. Ten moment, kdy mi dojde, že maturitu mám a matiku ani fyziku naopak zase nemám vůbec, je jedna z největších úlev pod sluncem, ale za ty minuty strachu a nervů, kdy zjišťuju, zda to byl sen nebo ne, to teda nestojí.

Ne, mně se nezdá o Fredu Kruegerovi. Mě dokáže pořádně vyděsit jenom představa maturity z chemie nebo toho, že jsem nestihla už půl roku přijít do školy.

Follow

Už několik dlouhých let mě sužují hyperrealistické sny. Polovina snu je zpravidla hrozivá píčovina (moje kamarádky zamilované do taxikářů, já mám dítě s někým koho jsem potkala na ulici, nechávám...