#269 „MŮŽU VÁM S NĚČÍM POMOCT?“

Věta, kvůli které nemám (navzdory svému pohlaví) zas až tak moc ráda nákupy. Věta, kvůli které do jistých obchodů radši ani nechodím a na jisté infolinky radši ani nevolám. Věta, která i jinak zdravou Achjo Bitch, která většinou ví, co chce, staví do trapné nemohoucí pozice.

K-L-A-S-I-K-A. Vypravím se do obchodu, který návštěvností (bohužel) a obvykle ani atmosférou (bohudík) nepřipomíná zrovna Tesco nebo H&M. Celou cestu tajně doufám v paní/pána, co by mi řekli  „dobrý den“, já bych taky řekla „dobrý den“ a začala si v tichosti prohlížet, co tam je k mání. Po libovolně dlouhé době bych z daného krámu popadla jejich best of, zaplatila a šla tzv. do píče.

ACHJO BITCH, co děláš, prober se!

Otevřu dveře do prázdného koloniálu a zrovna dnes tam je nějaký votrávený nemehlo, co tam zrovna dnes musí tvrdnout. Ozve se nějakej ten zhnusenej „dobrej den“, já zareaguju dost (ná)podobně a začnu si prohlížet zboží. A v tom okamžení táta přijde z roboty už cejtim v zádech shnilej dech a ono nadpisové „můžu vám s něčím pomoct?“ – „Nené, dík, já si to zatím jenom prohlížím“ – „Hm,“ a vohráblo si nejde luštit soutěžní křížovku v barevnym časopise, co ho má schovanej za pokladnou, ale dál tam stojí a bedlivě čekuje, jestli náhodou nechci něco šlohnout nebo rozbít. Jenže na tohle já mám zpravidla nervy tak max. pár minut a i když bych si bejvala ty píčoviny ráda dál prohlížela, musím jít dál (pryč).

A pak tu máme druhou verzi se snaživým/snaživou příručím/příručí, která je naopak EXXXTRÉMNĚ milá a větu „Můžu vám s něčím pomoct?“ pronáší s dokonalým chrupem, který znám z usměvavé reklamy na zubní pastu. Pak teda podobně zafejkuju odpověď „né díky, já si kdyžtak řeknu“ – protože prostě umim mluvit a dyž nevim, tak se zeptám.

Follow

Věta, kvůli které nemám (navzdory svému pohlaví) zas až tak moc ráda nákupy. Věta, kvůli které do jistých obchodů radši ani nechodím a na jisté infolinky radši ani nevolám. Věta,...