#268 ŽE NEMÁM CHALUPU

Ne, nebojte se; nedocházej témata a nečeká vás teď nudnej seriál, kde bych si postupně stěžoval, že nemám Porsche a Fender Jazz Bass a HD projektor a prkno od Burtonu. Jenom jsem posledních pár dní strávil u kamaráda na chalupě v mejch milovanejch Sudetech.

Rodičové mívali chatu i chalupu na mym neméně milovanym Třeboňsku. V mládí jsem k chalupaření nikterak nepřilnul; i já musel přikládat ruku k dílu při opečovávání rozsáhlých latifundií a dodneška se mi dělá mírně nevolno, když si vybavím praskání chitinových krovek, jak dědeček podpatkem holínky rozšlapával tělíčka mandelinek, které mu malý Attila nasbíral s klacíkem do skleničky od jablečné výživy. (O tom, jak hnusná je larva mandelinky, nechci vůbec mluvit.)

Kolem dvacítky jsem tedy jasně deklaroval, že mě žádný víkendhauzy nezajímaj, byl jsem přece dítě velkoměsta, takže se rodičové obou nemovitostí postupně zbavili. A mě bohužel až trochu pozdě došlo, že pro člověka, co se živí psanim, je místo mimo ruch Prahy hotovym požehnánim.

Takže sice si pořád ještě nedovedu moc představit, že bych se z Prahy někdy odstěhoval úplně, ale místo, kam se dá z Prahy vypadnout, neni tam moc signál, hospoda zavírá v deset a dá se tam v podstatě jenom číst, psát a chodit na vycházky, začínám potřebovat jako prase drbání.

Follow

Ne, nebojte se; nedocházej témata a nečeká vás teď nudnej seriál, kde bych si postupně stěžoval, že nemám Porsche a Fender Jazz Bass a HD projektor a prkno od Burtonu....