#251 KRÁL VYPICHU

Strašně ráda pouštím draka. O tom, že teď nefouká vítr a já tak nemůžu machrovat se svým novým, sportovním „šarkanem“, nemá smysl psát (když nefouká vítr, drak se pouští těžko, k tomu není co dodat), ale to není jediný hejt, který mi tento koníček přinesl. Jen díky němu jsem poznala strašnou postavu komiksových rysů a břevnovského zabijáka rodičovské hrdosti. Miláček dětí a postrach tatínků – pan KRÁL VYPICHU.

Nejlepší místo na pouštění draků je bezesporu Ladronka na Praze 6. Je tam sice místa dost, ale když dobře fouká a slunce svítí, sejde se tam holt drakuchtivých rodin víc, ale to mi většinou nevadí. Já, Š. a můj sedmiletej bratr jsme tam onehdá byli zkoušet levného draka z papírnictví (a s motivem z filmu Auta 2 – styl, ti povídám!). Napřed nám to moc nevyšlo, ale když maminka od vedlejšího draka řekla „podívej maličký, tamhle paní to taky moc nejde…“ nasrala jsem se,, získala tu správnou motivaci a jediným mocným škubnutím jsem našeho Bleska McQueena vynesla až do oblak. Dobře, do oblak asi ne, ale určitě to bylo nad těma břízama a dál už ten provázek nedosáhl.

Mé nadšení želbohu netrvalo dlouho. Sotva se celá pláň dozvěděla, kdo je tady PÁN (= já), přišel on. A s ním i jeho drak. Napřed jsem si nevšimla, musela jsem mrkat na cizí malé děti a opájet se vlastní genialitou, ale pak se ty pohledy upřely někam jinam. Tato hrůza byla doprovázená divným cvakáním… Kousek za mnou stál šéfik, okolo padesáti let, v ruce držel rybářskej prut, na jehož konci nebyl háček s násadou, ale černej igelit AKA drak. Klasickej inženýr z receptáře, co si celý mládí četl abíčko a dotáhl to ve svojí rybářský bundě až na Vypich, oh good for him.

Na moje výkony se v tu ráno zapomnělo a všichni se jenom dívali, jak to tomu koumákovi letí až nad letadlo linek ČSA. Teda abych byla přesná, děti se dívaly a ječely na svoje rodiče „ÁÁÁÁ! Koukejte se jak to tomu pánovi lítá vysokoo“, zatímco rodiče se usilovně dívali do země a brbrali něco o debilech a o držení huby… U nás to nebylo jiný, pronikavý hlásek mýho bratra se nesl krajinou, takže mi to dalo kurva hodně práce dělat, že se dívám jinam.

Mezitím tomu fešákovi přinesla jeho blonďatá manželka točené pivo, sedla si na lavičku a obřadně to celé sebevědomě pozorovala a byla pyšná na to, že patří k tak úspěšnému drakářovi. Po půl hodině exhibice skončila, pán si sbalil fidlátko a ženu a odešli domů. Rodiče zdrceně hleděli na své ubohé DIY dráčky, děti byly furt ještě dost v rauši a já viděla rudě.

Nenávidím tě, králi Vypichu. To JÁ mám být královnou břevnovské pláně, na mě se maj všichni dívat, ne na tebe. Vyzývám tě na souboj, tohle ti nedaruju.

Follow

Strašně ráda pouštím draka. O tom, že teď nefouká vítr a já tak nemůžu machrovat se svým novým, sportovním „šarkanem“, nemá smysl psát (když nefouká vítr, drak se pouští těžko,...