#919 DROBKY V POSTELI
Posted: Duben 20th, 2015 | Author: Curvekiller | Filed under: Curvekiller | 8 Comments » Postel je středobodem každýho obytnýho prostoru. Ať už pobýváte v garsonce, hotelovým pokoji, na samotce, v jurtě nebo v rezidenci se třema koupelnama a speciální spíží na koks, můžete se spolehnout na to, že vám nejlíp bude v posteli. Zvlášť když je hezky ustlaná a voňavá… V tý pohodlný a měkoučký oáze klidu a bezpečí je příjemněji než v lůnu matky.
V takový postýlce se dá dělat spousta věcí. Hrát lízanej mariáš, civět na filmy, hádat se o tom, proč spolu nesouložit, nebo meditovat. Za sebe bych ale jednu věc naprosto nedoporučoval – ano, žrát tu. Jasně, postkoitální dlabání má něco do sebe a snídaně servírovaná až do postele jde z romantickejch filmů do reality taky přenést o poznání snáz než synchronizovaný orgasmy po dvanáctihodinový směně u pásu. Jenže po většině jídla – a nemusí jít ani o velkou žranici nebo monstrózní hody – pokaždý zbyde v posteli nějakej drobek. Nějaká ta kousavá malá mrcha, co vám chce znepříjemnit povalování a drásat kůži.
Z dětství si pamatuju čůrací bonmot „Ať třeseš, jak třeseš, poslední kapka jde stejně do kalhot“. V dospělosti mi ale mnohem zásadnější přijde pořekadlo „Ať smetáváš, jak smetáváš, v prostěradle prostě aspoň ten jeden zahryzlej drobek zůstane“. Neodšudlíte je komplet, nesmetete, prostě dokud úplně nesundáte prostěraldo a nezačnete s ním vát ve větru, VŠECHNY drobky nezmizí. A to si pište, že i ten jeden vás zvládne přivést k šílenství, zakusovat se do kůže a nutit k zoufalýmu škrabání zad, převalování a neurotickýmu vrtění, jak kdyby někdo vypustil do betle blechy psí, co na člověka nejdou.
Tyhle malý parchanti zvládnou z libovolnýho zevlení a relaxace udělat hotový peklo. Proto je nesnesu. Když o tom tak přemýšlím, asi bych radši vlezl do postele, kde zrovna sbírala pro svoje košilatý historky inspiraci Halina Pawlowská, než se vrtat do peřin, do nichž čerstvě nadrobila Claudia Schiffer.
Follow