#919 DROBKY V POSTELI

Posted: Duben 20th, 2015 | Author: | Filed under: Curvekiller | 8 Comments »

Postel je středobodem každýho obytnýho prostoru. Ať už pobýváte v garsonce, hotelovým pokoji, na samotce, v jurtě nebo v rezidenci se třema koupelnama a speciální spíží na koks, můžete se spolehnout na to, že vám nejlíp bude v posteli. Zvlášť když je hezky ustlaná a voňavá… V tý pohodlný a měkoučký oáze klidu a bezpečí je příjemněji než v lůnu matky.

V takový postýlce se dá dělat spousta věcí. Hrát lízanej mariáš, civět na filmy, hádat se o tom, proč spolu nesouložit, nebo meditovat. Za sebe bych ale jednu věc naprosto nedoporučoval – ano, žrát tu. Jasně, postkoitální dlabání má něco do sebe a snídaně servírovaná až do postele jde z romantickejch filmů do reality taky přenést o poznání snáz než synchronizovaný orgasmy po dvanáctihodinový směně u pásu. Jenže po většině jídla – a nemusí jít ani o velkou žranici nebo monstrózní hody – pokaždý zbyde v posteli nějakej drobek. Nějaká ta kousavá malá mrcha, co vám chce znepříjemnit povalování a drásat kůži.

Z dětství si pamatuju čůrací bonmot „Ať třeseš, jak třeseš, poslední kapka jde stejně do kalhot“. V dospělosti mi ale mnohem zásadnější přijde pořekadlo „Ať smetáváš, jak smetáváš, v prostěradle prostě aspoň ten jeden zahryzlej drobek zůstane“. Neodšudlíte je komplet, nesmetete, prostě dokud úplně nesundáte prostěraldo a nezačnete s ním vát ve větru, VŠECHNY drobky nezmizí. A to si pište, že i ten jeden vás zvládne přivést k šílenství, zakusovat se do kůže a nutit k zoufalýmu škrabání zad, převalování a neurotickýmu vrtění, jak kdyby někdo vypustil do betle blechy psí, co na člověka nejdou.

Tyhle malý parchanti zvládnou z libovolnýho zevlení a relaxace udělat hotový peklo. Proto je nesnesu. Když o tom tak přemýšlím, asi bych radši vlezl do postele, kde zrovna sbírala pro svoje košilatý historky inspiraci Halina Pawlowská, než se vrtat do peřin, do nichž čerstvě nadrobila Claudia Schiffer.

«
»