#205 NEČEKANĚ ZAMČENEJ HORNÍ ZÁMEK

Většina bytů, ve kterejch jsem do dneška měl tu čest bydlet, měla na dveřích dva zámky. Ten spodní, co se zamyká v podstatě vždycky, když se byt opouští, a ten horní, co se používá jenom občas. No a dnešní hejt se týká situace, když přicházíte domů, odemknete spodní zámek a čekáte, že se dveře otevřou dokořán, jenomže hovno, hovno, zlatá rybko, dveře ještě drží horní zámek, takže musíte vyndat klíč ze spodní klíčový dirky, vybrat ten správnej, vrazit ho do horní klíčový dirky, odemknout, pak zase najít ten původní, vrátit se do spodní dirky, otevřít a teprve potom jste v předsíni.

Člověku, co to nezažil, se může zdát, že jde jenom o pár vteřin, který nemůžou bejt žádnym pořádnym důvodem k nasírání, ale nic nemůže bejt dál od pravdy. Klasickej zákon schválnosti totiž způsobuje, že horní zámek je zamčenej (a je vcelku jedno, jestli jste si ho zamknul v přechodnym pominutí smyslů vy sám nebo váš spolubydlící, ať už jim je vaše slečna nebo váš dýler hulení, co zrovna neměl kam jít, tak jste mu na pár dní poskytli přístřeší) v těch okamžicích, kdy se to hodí ze všeho nejmíň.

Čili třeba když jdete z nedalekýho konzumu, v taškách nesete nákup na tejden, takže máte ruce vytažený až někam ke kolenům, a jediný, co potřebujete, je prásknout taškama do kuchyně a pak se zhroutit na gauč. Nebo když jste si vyrazili na tři piva a teď se vracíte domu plnej nadšení, protože jste si oproti veškerýmu očekávání dokázali dát opravdu jenom tři piva, jenže ty vás teď trochu tíží v močovym měchýři a to poslední, co chcete, je nějaký trapný extempore na rohožce.

A v tom okamžiku je horní zámek pochopitelně zamčenej, vy se do něj nejistě snažíte trefit (protože sice jste vypili jenom tři piva, ale každý bylo zakončený panáčkem, takže vaše jemná motorika je již zlehýnka ovlivněná), což je v mym případě vylepšený ještě tim bonusem, že horní zámek je zavrtanej nesmyslně blízko futru, takže otočit v něm klíčem pověšenym na většim svazku je hlavolam podobný složitosti jako bejval ježek v kleci Jana Tleskače blahý paměti. A byť jsem to včera nakonec zvládnul hrdinně a bez ztráty květinky, doufám, že to hned tak nebudu muset opakovat.

Follow

Většina bytů, ve kterejch jsem do dneška měl tu čest bydlet, měla na dveřích dva zámky. Ten spodní, co se zamyká v podstatě vždycky, když se byt opouští, a ten...