#977 KDYŽ MÁM TEN JEDINEJ PŘIJATELNEJ KUS ŠATŮ VE ŠPÍNĚ

Docela dlouho tu nebyl prvosvětský problém, který by byl určen spíše něžnému pohlaví (vycházím-li ze stereotypu, že oblečení řeší víc holek než kluků). Smutný teda je, že tenhle problém tu něžnost zároveň trochu popírá. Mám totiž za to, že pravá dáma má koš na špinavý prádlo 99 % času prázdnej, protože ty decentně zaprasený blůzky letěj ihned do pračky, na sušák, pod žehličku a zpátky na své místo do skříně. Můj koš sice taky sem tam zeje prázdnotou, ale je to proto, že své svršky nechávám na „němých sluzích“, kterým se v jiných částech světa přezdívá též židle, stůl nebo cokoliv-vodorovnýho-co-je-po-ruce.

Doufám, že mi za to v komentářích nějaká banda svědomitých bydlenek dá co proto, ale já prostě nevim kam s hadrama, který nejsou ani špinavý tak, že by musely do pračky, ani čistý natolik, abych je s klidným srdcem zastlala zpátky mezi ty čistokrevně vypraný trička. Nechci plýtvat vodou, pracím práškem, energií a časem a ještě si u toho všechny ty hadérky seprat tak, že do tejdne ztratěj barvu. Takže kam s tím? No přece všude možně, hlavně aby se to moc nezmuchlalo, žejo…

Ale občas to začne srát i mě a já musím hystericky začít házet všechny hadry jak zběsilá do jednoho pytle. A další den nemám nic na sebe ještě dvakrát víc než jindy. Všechny hadry, který nosím byly logicky venku ze skříně, protože ve skříni jsou logicky jenom věci, který mi nestojej za to, abych je z tý skříně vůbec vytahovala. Takže teď jsou, díky mý zbrklosti a lenosti, zcela nesmyslně v koši na prádlo, a i když těm šatům nic nebylo, po nějaké té chvíli ve společnosti Š.-ových ponožek a bundičky, co jsem si jí na party polila červeným vínem, už jim teda sakra něco je.

Protože do práce nesmí chodit nahá, musím udělat vykopávku těch všech šuplíků a najít hadry, který nesnáším a proto je mám jenom ve skříni. Ale zároveň to samozřejmě nemůžu celý vzít a darovat do armády spásy, protože co já vím – za půl roku se mi něco z toho může zase líbit a já bych pak ani neměla kam napsat hejt na to, že jsem vyhodila oblečení, který bych teď moc ráda nosila, žejo!

Hodiny a hodiny hrůzy a beznaděje…

Follow

Docela dlouho tu nebyl prvosvětský problém, který by byl určen spíše něžnému pohlaví (vycházím-li ze stereotypu, že oblečení řeší víc holek než kluků). Smutný teda je, že tenhle problém tu...