Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #203 VOSY

#203 VOSY

Posted: Září 15th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 21 komentářů »

Tenhle hejt je docela čerstvej, hodně dlouho jsem měl s vosama vztah klidnej a vyrovnanej, akceptoval jsem já je a ony mě. Nikdy jsem totiž neměl důvod bejt na vosy nějak vysazenej, z hlediska elementární estetiky mi vždycky přišly vysoce uspokojivý, nejsem na vosí bodnutí alergickej, od třinácti let věku se je nebojim zabíjet holýma rukama,  žihadlo jsem sice párkrát dostal, ale vždycky do nějaký normální části těla, ne jako jeden kamarád, co chytil pigáro do rtu a pak tři dny vypadal jako jedna z těch kouzelnejch přadlen z pohádky.

Co ale předváděj vosy poslední dobou, to je fakt na zabití, a i když jsem jich za poslední pár tejdnů zlikvidoval pěknejch pár desítek, nějak to pořád k ničemu neni, tak mi nezbejvá nic jinýho, než se svěřit tady na blogísku a doufat, že už se to k těm žlutočerně pruhovanejm čubkám nějak donese.

O co jde? Myslim, že už jsem se tady svěřoval, že mym oblíbenym místem na psaní je zahrádka u Letenskýho zámečku, kam vyrážívám s noťasem během hezkejch odpolední na kofolu či na dvě. A celý léto mi vosy dávaly pokoj, ale posledních pár tejdnů je to peklo. Stačí se posadit a za minutu je tu jedna. Pak na chvilku zmizí a za chvilku se vrátí s kámoškou. A další a další. Do deseti minut krouží kolem mý hlavy a kolem mýho kelímku s kofolu hejnou žlutočernejch bzučících sviní a já mezi nima máchám rukama, sprostě jim nadávám a lidi od okolních stolů z toho maj druhý vánoce.

A nepomáhá nic. Nepomáhá vraždit je jednu za druhou, skoro mi vždycky spíš přijde, že za každou mrtvou přiletí dvě živý. Nepomáhá odlejt jim trochu kofoly na vedlejší prázdnej stůl – dvě tři to tam zaletí oblíznout a pak se zase vrátěj. Nepomohlo ani – a to už jsem teda považoval za svojí velkou prohru – zanechat půl kelímku kofoly vosám napospas, koupit si novou a posadit se o tři stoly dál. Což se zvý strany považuju za poslední vstřícnej krok, od týhle chvíle vyhlašuju vosám válku, dávajte si na mě majzla, koupil jsem si plácačku a nebojim se ji použít!

«
»