#202 JÍT ZA NĚKÝM NA ULICI POMALU

Posted: Září 14th, 2011 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 55 Comments »

Sedět v loužičce v letadle stejně jako vyhrání málo džengů v AZ kvízu jsou naštěstí situace, ve kterých se ocitáte jednou, maximálně (dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát…) za deset let. Pokud stejně jako já chodíte rychle, stanete se nevinnou obětí dnešního hejtu minimálně jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát za den a to mě wait for it… SERE.

Chodím rychle, chodím tak ráda a protože centrum Prahy, kudy často vede moje cestička, se né vždy podobá široké promenádě, musím těm pitomejm slimákům ve tvaru chodců čelit nepříjemně často. Ani nemusím zrovna nikam spěchat, nebejt toho, že já někam spěchám (nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím) skoro 90% času, ale když mě při mém tempu najednou zastaví skupina turistů, co se nebojí zablokovat celej chodník a prohlížet si, jestli se jim povedlo dobře vyfotit mámu se ségrou na tapetě Panorama Prahy je to k pláči posrání. Decentně  a přiměřeně velkou rychlostí jít v tý uličce u Karlova mostu u Karlovejch lázní a pak se tam zdržet o pět minut navíc, kvůli pěti američankám se Starbucks kafíčkem, slunečníma brýlema a legínama, který vám neuhnou, ani kdybyste je na kolenou prosili, protože něco takovýho patrně asi vůbec neuměj – a ve mně už se probouzí můj vlastní Hulk a chtěla bych je ze své cesty odstranit něčím velkým, těžkým a to tak, aby si to do konce života pamatovaly a už nikdá mi nekomplikovaly mojí procházku na schůzku.

Nakonec se s vámi prostě musím podělit o větu, která se mi poslouchá skoro tak příjemně jako Nemrač se!, která zní Prosimtě proč chodíš tak rychle??? a já na ni dodnes nevymyslela žádnou vtipnou odpověď, takže většinou jen zoufale pokrčím rameny a rychle odejdu někam pryč od podobnejch nesmyslnejch dotazů.

Až na to, že já to fakt nedělám secretly. Moje neartikulované zvuky a emoce vyjádřené gesty nejsou nijak v utajení, já se nezdráhám dát takhle na ulici najevo, co si o tom myslim…

«
»