#160 ZAPOMENUTÝ PIN

Posted: Červenec 18th, 2011 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 10 Comments »

A samozřejmě nemyslím ten od mobilu, PIN v mobilu je pro trouby…

V životě se mi to nestalo. S kreditkama se mi stalo mnoho příhod (většinou zlodějského typu v rámci celé peněženky/kabelky), ale nikdy jsem neměla problém se zapamatováním si PINu. Obecně jsem si vždy zakládala na dobré paměti. Vždycky jsem to prostě věděla a navíc jsem měla vizuálně zafixováno v jakém pořadí se ty číslice mačkaj‘. S tím je od minulého pátku konec, paměť jde pomalu, ale jistě domů, vítám příznaky stáří nebo snad demence a přestávám (taktéž pomalu, ale jistě) pít alkoholické nápoje.

Pravda, byla jsem po náročnějším večírku, ale přece jen jsem dlouho odpočívala a cítila jsem se lépe. Odjížděla jsem s kamarády na víkend mimo Prahu a chtěla jsem se cestou stavit v bankomatu, klasika, nic speciálního před výletem. A pak se stalo. Už v autě před bankou mi ale došlo, že NEZNÁM SVŮJ PIN. Napřed jsem tomu nechtěla věřit, jak bych mohla zapomenout tak automatickou věc, to je jak kdybych zapomněla, jak se jmenuju, už skoro, ale nedalo se svítit. Blížila jsem se k bankomatu a věděla jsem, že PIN nevim. Teda jsem si jistá, že to bylo něco a nějak s konkrétníma čtyrma číslama (ty si nějak pamatuju), ale tolik pokusů, abych na to kápla, jsem neměla. Nicméně jsem tedy stála u bankomatu a doufala, že se stane zázrak a já tam náhodou a podvědomě namačkám to správné čtyřčíslí.

Zázrak se nestal. Několikrát jsem zkusila náhodné řady čísel, ale nestalo se zhola nic, krom toho, že báby ve frontě za mnou už přemítaly, jestli by neměly zavolat policajti, když mi to ani napotřetí nevyšlo. Nechala jsem toho a vrátila se v těžké osobnostní krizi do auta. Nechápu, jak se mi to mohlo takhle dokonale a dočista do čista vymazat z paměti… Kdybych aspoň trpěla na zapomínání pinkódu, ale tohle prostě neni můj styl. To prázdno, co jsem v hlavě měla, když se mě bankomat ptal na ten pitomej PIN, už NIKDY nechci zažít, ano?!

A protože když jde o bezpečnostní opatření, tak neznám bratra, schovala jsem papír s pin kódem na tak tajné a unikátní místo, že už jej nikdy nenajdu. Takže mě čeká vyřizování v bance a poplatek za novej PIN a doufám, že ten taky zapomenu, protože když se něco stane jednou, může se to stát i podruhý, a když se něco stane podruhý, stane se to určitě i potřetí.

Achjo.

«
»