#181 SEDĚT V HOSPODĚ NA KRAJI STOLU

Posted: Srpen 16th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 11 Comments »

Hned na začátku je nutný říct, že v nadpisu zmíněná záležitost podle mě neznamená a priori průser. Asi bych z paměti vylovil pár příkladů, kdy jsem seděl v koutku celej večer a měl se přitom jako pán; celkově ale mám pocit, že dnes vohejtovaná věc v sobě skrývá zbytečný množství rizika, že povede k náramnýmu vomrdu, takže do naší svěží tisícovky patří a ne, že ne.

Ten hlavní problém vcelku logicky vyplývá z toho, že na kraji stolu sedí míň lidí, než uprostřed. A s menším množstvím lidí samozřejmě klesá pravděpodobnost, že ve vašem dosahu bude nějakej zábavnej a inteligentní jedinec pohlaví vcelku libovolnýho, se kterym budete moct trávit čas moudrýma řečma, upíjením piva, kosením panáků, luxováním špeků a vůbec užíváním si záležitostí, který by dobrá kalba měla nabízet už v základní výbavě.

Samozřejmě můžete namítnout, že v hospodě většinou neni žádnej dráb, kterej by člověka nutil sedět až do zavíračky na stejnym místě. Jenomže moje zkušenost říká, že z jednoho kraje stolu bejvá dost často možnej únik jen na druhej kraj stolu, což taky nemusí bejt žádnej šlágr. (Nutno ovšem podotknout, že jsem zažil kraje stolu natolik zoufalý a depresivní, že bylo výhrou i odsednout si osamoceně na bar.)

Navíc, někdy ani možnost úniku není – představte si svatbu, kde je dílem osudu či zlomyslnosti majitelů vaše jmenovka na úplnym krajíčku, vedle vás sedí vaše manželka, se kterou máte za sebou ranní nedořešenou hádku, jestli někam zašantročila ten jedinej důležitej papír, kterej jste měli na stole někde v haldě papírů naprosto banálních a nedůležitejch, a naproti vám sedí jinej manželskej párek, dvojička bezvadnejch lidiček, o kterejch jste se před časem v opilosti vyjádřili jako o Miloušovi ze Saturnina a prasnici, což oni zaslechli a vztahy mezi vám od tý doby už prostě nejsou takový. Představujete? No tak.

Jako sladkej bonus přičtěte, že když jste na kraji, vždycky vás čeká buď to, že se budete na hajzl prodírat přes celý osazenstvo, nebo sedíte naopak na kraji nejblíž k hajzlům a neustále se přes vás někdo dere. Celý bych to dneska zakončil nějakym zvolánim o genialitě kulatých stolů, ale přišlo by mi to školometský jak z maturitní písemky Lucky Vondráčkový. Tudíž skončíme fade-outem a břesknou pointu si necháme zas někdy na příště. Tudíž dneska skončíme fade-outem a břesknou pointu si necháme zas někdy na příště.

«
»