#17 CHOZENÍ NA PŮLNOČNÍ

Každoročně mě fascinuje, jak se z mýho spokojeně ateistickýho národa úderem večera 24. prosince stává najednou bohabojný a pokorný společenství, který si to temnou nocí štráduje na půnoční mše.

Ideálně třeba do Salvátora na Halíka, protože ten Halík přece mluví tak ňák k lidu, ve svym kázání moc těch náboženskejch pohádek nepoužívá, spíš je to takový to povšechný laskavý zamyšlení nad timhletim světem. A k tomu každoročně přidá značně fousatej fórek, že případné podroušené vyvedou muži nadaní charizmatem silných paží, kostel se zasměje a jednodenní křesťané mají co vyprávět na silvestrovský kalbě.

Fakt tomu nerozumim, proč do toho kostela lezete, když je pro vás mše svatá jenom prázdnej rituál, kterýmu nerozumíte a kterej vám nic neříká. Nebo chodíte s holkou, co vás bude kvůli tomu, že jdete jednou ročně do kostela, považovat za lepšího člověka? No ty vole, jestli jo, tak potěš koště.

Follow

Každoročně mě fascinuje, jak se z mýho spokojeně ateistickýho národa úderem večera 24. prosince stává najednou bohabojný a pokorný společenství, který si to temnou nocí štráduje na půnoční mše. Ideálně...