#150 KAMARÁDI, CO SE NAŠLI V DROGÁCH

Mám kamaráda, co se narodil ve stejnej den. Ve stejnej den stejnýho roku mám na mysli. Zjistili jsme to někdy před deseti lety a vzhhledem k tomu, že jsme ten večer oba sezobli pilulku extáze, přišlo nám to zásadní. Jako že bychom  měli bejt nejlepší kamrádi nebo tak něco.

Nějakou dobu jsme se pak vídali často, jenže já zjistil, že on si kromě občasný víkendový pilulky se supermanem lupne i věci onačejší, bílej prášek, hnědej prášek, hlavně, že rovnou do žíly.

Za těch deset let ušel ten kamarád dlouhou cestu: detoxy, abstinence a pak pokaždý návrat k nitrožilní aplikaci opiátů. No jo, no: smažení je radost a herák  je smažení. Dneska vypadá jako hodně sešlej čtyřicátník (je nám oběma třiatřicet). Občas ho potkám, hlavu má vždycky plnou plánů a krev plnou bůhvíjakejch svinstev.

Sere mě to, a sere mě to stejně jako u jinejch kamarádů, u těch, co nevydrží bez chlastu ani večer a když už jdou do hospody, tak přece nepůjdou spát, dokud nezavře poslední nonstop, u těch, co si balí první brko na ranním hajzlu a pak co dvě hodiny další. Nikdy bych neřekl, že drogy jsou a priori špatné, to bych si připadal jako totální pokrytec. Ale kamarádi, co si z drog udělali smysl života, mě pekelně serou. Nechci jim jít za pár let na pohřeb.

A dneska máme k tématu moc pěknou písničku k tanci i k poslechu.

Follow

Mám kamaráda, co se narodil ve stejnej den. Ve stejnej den stejnýho roku mám na mysli. Zjistili jsme to někdy před deseti lety a vzhhledem k tomu, že jsme ten...