#151 3D

Posted: Červenec 1st, 2011 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 25 Comments »

Dnešní díl jsem mohla zasvětit např. včerejšímu dni, ale asi se mi teď nechce a protože nemám ráda 3D-whatever a nechápu aktuální fascinaci a šíření týhle, podle mě, píčoviny, dozvíte se dnes něco o tom, proč právě třidé a proč právě tady.

Prvním problémem je, že ty brýle, pomocí kterých mám teda vidět trojrozměrný film nebo noviny jsou úplně na nic. Ty papírový samozřejmě na hlavě vůbec nedržej takže si je furt musím přidržovat a ty plastový jsou zase většinou v nějaký univerzální velikosti, která na mojí, patrně neuniverzální, hlavu ale stejně nějak nefunguje a je to buď nepříjemný a nebo mi to taky padá.

Dalším důvodem, proč mě 3D (ne)nechává chladnou vidím v tom, že já to stejně 3D nevidim. Trochu jo, ale to je spíš takovej náznak, platonická představa o 3D věci na papíře/plátně. Nic víc. 3D v tisku je pro mě naplněním klasického „více škody než užitku“ a všechny 3D filmy co jsem viděla byly strašně tmavé a bolela mě z nich hlava, za což jsem zaplatila víc, než za obyčejný 2D film, hurá.

Ale co mě na to sere nejvíc? Že se lidé a média chovají, jako by třetí dimenze byla zrovna před chvilkou vynalezena. Copak nestačí, že normálně tak nějak…. ŽIJU v 3D světě? Nechodím do kina abych věděla, že to co tam vidím má bejt 3D. Fakt se nedívám na film/fotku a neříkám si „doháje, ty lidi jsou nějaký plochý…“. Když jsem před lety byla poprvé na 3D (resp. 4D, bylo to v Itálii, byla to atrakce v rádoby Disneylandu, trvalo to 20minut a cákala na vás přitom voda = čtvrtá dimenze = profit), myslela jsem si, že takhle krátký, jako zábava na pouť je to skvělý. Jak jste si pravděpodobně všimli, dneska už si to ale vopravdu nemyslím. Doufám, že to zmizí stejně rychle jako to přišlo. Ale když si připomenu, co Charlie Chaplin prorokoval zvukovému filmu (“Moving pictures need sound as much as Beethoven symphonies need lyrics„), nezbývá, než se modlit, aby 2D filmy nepotkal stejný osud, jako ty němé.