Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #108 DRŠŤKY

#108 DRŠŤKY

Posted: Květen 3rd, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 3 Comments »

Co se týká mého stravování, bývali moji rodičové vcelku přísní, takže jsem v mládí poctivě dlabal i povětšinou neoblíbené a odmítané krmě, jako je špenátový protlak či dušená mrkev. Jediné jídlo, ke kterému mám nedůvěru do dneška, je dršťková polévka a cokoliv se drštěk týkající. Trochu mě to mrzí, myslim, že dát si k snídani dršťkovou se třema slanejma rohlíkama a jednim orosenym pivem paří k takovýmu tomu hrana chlapáctví, po kterym my všichni citliví intelektuálové podvědomě toužíme. Ale nemůžu si pomoct, prostě jsem si jistej, že když můj žaludek začne jíst jinej žaludek, bude si připadat jako kanibal a bude mu ze sebe na blití.

Dlouho jsme se s dršťkami vzájemně respektovali a v podstatě mezi námi nebylo sporu; já si nevšímal jich, ony mne. Až tenhle víkend… Představte si oslavu třicátin kamaráda, která se koná v Budapešti, což je místo kalbě neobyčejně nakloněné, jak zjistíte po pár hodinách pobytu. V sobotu v poledne celá skupina v těžké kocovině vyrazila na jídlo; po chvíli váhání, zda zvolit pobočku nadnárodní korporace, nebo místo jménem Lecsó slibující nabídku maďarských specialit, zvítězila tradice a již  jsme si vybírali z dobrot u velkého pultu.

“Pork goulash,” ukázal kuchtík v bílém na jeden hrnec s červenou tekutinou, “or beef goulash?” Potěšilo mě, že všelijaké vegetariánské pokrmy ani nenabízel, správně mne odhadnul jako masožravce. Volil jsem ten druhý – vypadal hustší a měl lákavější barvu. S noky se na mě na talíři jen smál a v žaloudku jsem měl jako v pokojíčku, dokud jsem si nevšiml čehosi podivného uprostřed talíře. “Zvláštní,” říkal jsem si v duchu, rozpačitě posunuje po talíři nevábně vypadající kousek čehosi, “že v hovězím guláši je kus kuřecí kůže.”

Dal jsem jej na stranu a zkoumal obsah talíře dál. “A hele, další kousek tady, mezi dvěma noky,” všimnul jsem si, “a další… a další…” Tu mi začalo svítat a žaludek začal rozpačitě svírat lahůdku, se kterou se do té chvíle jen mazlil. Ne, nebojte se, k žádným nechutnostem nedošlo, odnesl jsem jen poloplný talíř a natrávené žaludky nevracel, ani nereklamoval. Jen jsem si po celý den vyčítal, že já, takový nadšený zastánce globalizace, jsem dal přednost národní šlichtě před delikatesním Chili Whopperem, a žaludky mě přitom tlačily v žaludku.

Dršťkový guláš

Děkuji, bylo to dobré, takové… syté.

«
»