#827 MUSET V NOCI CHODIT NA ZÁCHOD

Samozřejmě si uvědomuju, že se nám to tu mění v katalog největších toaletních renonců, potažmo ve chcací bibli. Možná jsme tenhle blog mohli pojmenovat 1000 věcí, co mě serou na sraní. Záchodový témata jsou ale tak nějak vděčný, a přestože jsme pokryli ty nejpalčivější z nich, furt vybublávaj nový a nový, takže chca nechca nás ještě do tý tisícovky minimálně půltucet čeká.

Většina z nich je univerzální, tohle se ale váže na tělesnou indispozici zvanou nízkokapacitní močák. Mám ho. A fakt nestačí. Jedno pivko pro mě znamená zhruba čtyři třetiny cesty na záchod, takže když se člověk spustí a nalije do sebe půlku sudu a pro sichr to kvůli eliminaci kocoviny proloží nealkem, musí courat celou noc. A to je vždycky peklíčko.

Zvlášť když třeba spí ve stanu a klepe kosu, páč si s sebou vzal jen oldschoolovej spacák do plus dvaceti stupňů – pak musí pětkrát za noc rozepnout spacák, přelízt přes chrápajícího souseda, rozepnout stan, naskočit do botek, aby se teplý fusky nenamočily, rozepnout poklopec a vypustit páru. Pak zase všechno zapnout, pozhasínat, omluvit se sousedovi za bugr a přerušený snění… a takhle zas a znova pětkrát za noc, a to pochopitelně jen v tom milým případě, že to tělo nechce proložit šavlí nebo naopak vyžíráním ešusu s fazolema.

Jenže ani doma neusnu bez sklinky s vodou na stolku, takže i tam se musim pokaždý nechat vytrhnout ze snění o megakoncertu Olgy Lounový a přes vocas kočky a slalom mezi futrama se dobelhat až na hajzl a tam se v limbu zkoušet trefit do mísy. Jednou se to dá přežít, ale když se to stane čtyřikrát za noc, je to prostě k posrání – páč přerušovanej spánek je minimálně o dva levely nepříjemnější než přerušovaná soulož.

Follow

Samozřejmě si uvědomuju, že se nám to tu mění v katalog největších toaletních renonců, potažmo ve chcací bibli. Možná jsme tenhle blog mohli pojmenovat 1000 věcí, co mě serou na...