#302 PŘÁNÍ K NAROZENINÁM PŘES FACEBOOK

Jo, chápu; jestli jsem se minule vyjadřoval k tématu poměrně závažnýmu, dneska je to opravdu kvintesence problémů prvního světa. Jako bejt nasranej, když mi někdo popřeje k narozeninám? Nezbláznil se takhle náhodou ten Attila už úplně?

Nevim, možná jo, ale nemůžu si pomoct, přání k narozeninám prostřednictvím Facebooku mi přijde prostě laciný a neosobní. Sám se to snažim dělat tak, že když mi Facebook oznámí, že má někdo z mejch friendů narozky, rozhodnu se, jestli je mi natolik blízkej, abych mu napsal SMS (nutná a mnohdy postačující podmínka blízkosti bývá, zda mám jeho číslo v mobilu). Neřikám, že 160 znaků je nějak zásadně osobní záležitost, ale furt mi to přijde lepší, než lípnout na zeď prefabrikovaný přání.

Fascinujou mě i lidi, který musej zjevně poblahopřát každýmu; mám ve svým friend-listu pár lidí, který jsem v životě neviděl a který mě z neznámejch důvodů požádali o virtuální přátelství. Proč cítěj potřebu mi ještě navíc přát k narozeninám, netušim. O hodnotě přání na Facebooku vypovídá i fakt, že většina lidí blahopřeje pouze přes týden, protože maj Facebook v práci; já Facebook používám od roku 2008, letos poprvé padly moje narozeniny na víkend a pobavilo mě, jak počet blahopřání poklesnul hrubym odhadem na půlku.

Korunu tomu ovšem nasadila jedna paní, kterou jsem taky nikdy osobně neviděl (a veškerá naše dosavadní komunikace spočívala v olajkování dvou stausů z její a jedný fotky z mojí strany). Ta mi pro jistotu popřála dva dny před narozeninama (i když přímo v den narozenin na Facebooku taky byla). Když jsem se zeptal na důvod, odpověděla poměrně bystře, že Facebook je přece jedno velké ejaculatio praecox, což pro dnešek ponechávám jako dostačující pointu.

Follow

Jo, chápu; jestli jsem se minule vyjadřoval k tématu poměrně závažnýmu, dneska je to opravdu kvintesence problémů prvního světa. Jako bejt nasranej, když mi někdo popřeje k narozeninám? Nezbláznil se...