#53 KONKURENCE U JUKEBOXU

Mám ráda jukebox, není důvod, proč se vám s tím nesvěřit, patří mezi mé oblíbené afterparty koníčky. Miluju nad ránem zajít do nějakýho nonstopáče a s kamarády si pustit co chcete (samozřejmě v rámci jukeboxu, je jasný, že výběr JE omezen…), nebo někomu pustit jednu věc, o který jste se bavili stylem „všichni ji musíte znát“, ale nikdo ji z vašeho zpěvu nebyl schopen identifikovat. Strašně ráda utratím všechny drobný na světě, abych si mohla v 5 hodin pustit nějakou svojí srdcovku, která mě právě napadla. Nebo nechat ostatní kamarády ať jdou vybírat zase svoje songy. Jo, přijde mi to (stejně jako karaoke) prostě a jenom a jednoduše zábavný – něco jako když starý lidi luštěj křížovky nebo když si malý děti hrajou s Legem.

To, co se píše v nadpisu dnešního hejtu mě nasralo, když jsme tuhle šli z večírku ještě na pivo k jukeboxu. Je to konkrétní a ukázkovej případ toho, jak vám jedna mánička může zkurvit celou jewbox party. V celém podniku jsme byli „my“ (cca sedm lidí) a cca tři lokální alkoholici. Postupně jsme se u toho jukeboxu vystřídali všichni, každýmu normálnímu člověku by došlo, že se prostě bavíme, je nás hodně a že je hezký dívat se na lidi, co maj radost a navíc danému podniku v rámci mincí z jukeboxu vydělají MNOHO. Ne tak jeden z těch chlápků, co to nějak nerozdejchal… Nechal si rozměnit drobný a systémem přeskakování písniček nám posunul dlouho sestavovanej playlist z našich posledních peněz někam daleko, předaleko za jeho „master selection“ – která začala několika dobře vybranejma kouskama od Plastic People of the Universe, pokračovala něčím, co mohla bejt dost dobře kompilace „Best of festival Porta“ a tenhle božskej set zakončil jeho kolega cajdákem od Dana Landy. Takže se opravdu nedá říct, že by dramaturgicky pokračovali nebo se alespoň snažili pochopit ten „všechny NAŠE hity“ tracklist, který jsme si doslova „za všechny NAŠE prachy“ koupili.

Jo, já vím, že by to mohl bejt dost dobrej double hate, kdybych se vcítila do těch tajpků na baru („Víte kuci co mě fakt sere? Sedíte si v klidu na pivu, jako ostatně každej večer a najednou tam přijde hejno debilních dětí/dětinskejch třicátníků a začnou si pouštět nějaký sračky, bych blil!“), ale protože je to moje historka, tak prostě bráním svojí stranu příběhu. Nasrala mě pouhá vzpomínka na tyhlety chlapy, co se rozhodli mi ukázat „zač je toho hudba“, bohužel si vybrali blbej čas, blbou dobu, blbý místo a ono nakonec i ta jejich hudba… Ta stála taky za hovno.

Jukebox disco party! Když je v baru jukebox, tak to prostě může dopadnout všelijak, ale nikdo mě u toho nebude převychovávat….

Follow

Mám ráda jukebox, není důvod, proč se vám s tím nesvěřit, patří mezi mé oblíbené afterparty koníčky. Miluju nad ránem zajít do nějakýho nonstopáče a s kamarády si pustit co...