#613 TELEVIZE V HOSPODĚ

Posted: Červen 13th, 2013 | Author: | Filed under: Křeslo pro hosta | 25 Comments »

Tenhle hejt vytvořilo pět milých slečen na workshopu Copycampu pod vedením Curvekillera.

Jdu na rande. Strávím klasický dvě hodinky v koupelně. Namaluju si ksicht, voblíknu si prsa, prodloužím si nohy o deset cenťáků i za cenu toho, že budu zakopávat o kočičí hlavy, a nasadím svůdnej úsměv číslo tři a sexy pohled číslo 62 (58 minule nefungovalo, je třeba vytáhnout větší kalibr). A to všechno proto, abych si užila fajn večer v útulný kavárně nebo v koktejlovým baru.

Omyl! Já naivní kráva! Můj princ mě okamžitě vláčí do svý oblíbený hospody, kde se mi zaručeně bude líbit. Fajn. Smířim se s tim, že o klíč na záchod musim škemrat u stokilovýho barmana, kterej mi ho chce vydat jen pod podmínkou, že mu dám pusu. Snesu, že budu muset další dva týdny větrat kabát, aby přestal páchnout po levnejch cigárech, i to, že můj Chanel No. 5 zanikl okamžitě pod libou vůni rozlitýho piva a zaschlejch zvratek. Ale co rozhodně nedávám je zapnutá televize za mýma zádama.

Do prvního piva ještě dobrý. Projedeme rychle hlavní konverzační témata, občas to zajiskří, všechno je celkem OK  – až na tu prokletou blikající bednu. Reakční doba se totiž začne po dalším drinku podezřele prodlužovat, odpovědi zadrhávaj a dokonce se občas vztahujou spíš k minulý otázce. A jeho oči čím dál tím častěji těkaj k televizi, kde se natřásá nějaká barbadoská cuchta, co dělá elá elá elá e e e.

Po třetím pivu mi už ani nečumí do výstřihu – a to ani o reklamách! No co, dneska si nezašuká… Obecně je ale dost divný dávat do hospody, kde se maj lidi spolu bavit a popíjet, velký blikající televize. Už od dětství je totiž primárním instinktem lidí čumět na věci, co se hejbou. A je teda úplně jedno, jestli se vám tam hejbe nějaká opálená coura, anebo si tam dvacet nagelovanejch simulantů honí míče. Vaše pozornost tam prostě chtě nechtě odbíhat musí, a to i kdyby před váma seděl Gándhí nebo Jitka Molavcová.

Na druhou stranu, kdyby tam každej den vysílali třeba Sex ve městě, a ne pořád jen nějaký hokeje a kulečníky, asi bych se tak nevztekala. Dokonce by mi to koukání na bednu v hospodě možná bylo občas milejší, než poslouchat omšelý balící kecy.

«
»