#612 KAPELY, KTERÝ VYMĚNĚJ ZPĚVÁKA

Posted: Červen 12th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 24 Comments »

Jako muzikant si myslim, že ve správný kapele by to mělo fungovat po mušketýrsku, jeden za všechny, všichni za jednoho. Jako pro diváka pro mě ale zpěvák kapelu do značný míry zosobňuje. Jasně, u některejch metalovejch grup neni zas takovej rozdíl, kdo v džísce a háru stojí za mikrofonem, protože ječák jako ječák a chropot jako chropot. Jenže já poslouchám spíš kapely, jejichž zpěvák není jenom prázdná nádoba se zlatem v hrdle, ale člověk, co si repertoár skládá a textuje, takže na výslednej zvuk má holt mnohem větší vliv než ostatní muzikanti.

Jak se vyrovnat s odchodem zpěváka pro mě nejlíp ukázali tři zbylí členové Joy Division, když si to Ian Curtis hodil. Změnili styl, změnili jméno, stali se z nich New Order a bylo, nikdo nemohl říct ani popel. Chápu teda, že když zpěvák umře, ostatní členové kapely nehoděj paličky a kytary do kouta a nezačnou se živit jako restaurátoři nábytku, na to maj asi muziku trochu moc rádi. Ale skupina bez zpěváka – to už prostě neni vono. Oceán s Charvátovou pro mě bude vždycky přinejlepším Oceán II a Queen bez Mercuryho, Doors bez Morrisona nebo INXS bez Hutchence jsou pro mě jenom pokusy vytřískat nějaký prachy z lidský nostalgie nad tim, že Zed’s dead, baby, Zed’s dead.

Největší prdel je to ovšem v případě, kdy se zpěvák s ostatníma lidma v kapele nedohodne. Když zbytek Ready Kirken vyštípal ze sestavy Michala Hrůzu, přestože to byl autor většiny repertoáru, musel si člověk zaťukat na čelo. A nedávnej případ Support Lesbiens, to je už úplná pecka. Kromě prvních dvou desek šli Supporti hudebně vždycky spíš mimo mě, maximálně si zabroukám, když slyšim v rádiu tu jejich pecku Chodím ulicí. Ale Kryštof Michal je mi prostě sympatickej tim, že je předobrazem Macháčkový postavy v Samotářích.

Nedávno jsem si teda přečetl, že kytarista Supportů si zaregistroval ochrannou známku a ostatní čtyři členové včetně zpěváka si holt museli vytvořit nový těleso. A to už si může o lásce k hudbě říkat kdo chce, co chce, tohle je prostě low end. Nová sestava Support Lesbiens je pro mě na úrovni toho, když v Zelenkově filmu Mňága: Happy End nahradí Petra Fialu a spol. Chinaski nebo toho, že se už pár let dá koupit sakumprásk kapela Rednex. Tedy čirýho byznysu, kterej s nějakou upřímností, kterou já s naivitou sobě vlastní od hudby tak nějak očekávám, nemá vůbec nic společnýho.

«
»