#944 OSA

Nikdy nebudu volit pirátskou stranu. Radši si předplatím regulérně Spotify, než abych se patlal s empétrojkama. Civění na kinoripy mě neba a autorskejch práv si cenim, dokonce i když jde o memy nebo hlášky na Facebooku, ale… OSA neboli Ochranný svaz autorský mi je organizace veskrze odporná.

Už z principu mi připadá divný, že se nějakej shluk individuí prohlásí za ochránce autorskejch práv, prolobbuje si do zákonů všelijaký pravomoci, a pak začne zdírat vobyčejnej lid o prachy. Tenhle samozvanej orgán je pak navíc přerozdělí podle jakýhosi amorfního klíče, jenž má k exaktnosti asi tak daleko jako Keira Knightley ke čtyřkám kozám a na základě kterýho se pak vybraný prachy rozdělujou mezi Krajča, Maxim Turbulenc, Veronu i Vanessu (a rojej se zlé pomluvy o tom, že si za ně Petr Janda staví vlastní nahrávací studio).

Jakákoliv byrokraticko vysírací entita tohohle typu mi je totálně nesympatická. Osu hnusu navíc vystihuje pár příznačnejch situací, po kterejch by každej slušnej člověk přál těmhle kujónům torturu. Tak třeba: Kámoš si otevřel kavárnu na Praze 2. Jeho prvním zákazníkem ale nebyl ani Jirka Lábus a ani Honza Rejžek, ale ňákej lichvář z OSA, co chtěl desátek hnedle a okamžitě, páč mu tu prej bude hrát rádio. Takže ještě než udělal první latte, musel solit na dřevo.

Další známej zase provozuje vesnickej kulturní klub. Je to daleko od Prahy, někde ve hvozdech a houštinách, kam dorazí leda náhodnej tulák nebo orientační běžec s dobře seřízenou buzolou… a pak samozřejmě osa zla. Tihle dobráci po něm chtěj všimnný i za neveřejný produkce. Inu, podpora kultury v praxi. A diktujou si, že i když si pozve nějakýho zpěváka a zaplatí mu (tj. jeho songy napřímo odmění chechtákama), beztak mu prej vzniká povinnost přisypat dalších 15% ze vstupnýho do fondu OSA, do tý nečitelný černý díry, v níž spousta interpretů, za který se vybíraj desátky, beztak vůbec není registrovaná.

Nejsou to ojedinělý případy, páč tihle zločinci choděj i do fitek, aquaparků, tančíren a nejspíš i do krematorií a podle výměry čtverečních metrů vypočítávaj svou marži. Proto cítim příjemnou satisfakci u historky kámoše, kterej během bouřlivejch devadesátek pořádal kdesi na louce jednu technopárty a najednou mu tam dorazili tihle filištíni, že prej veřejná produkce a koukejte cálovat. Jeho kumpán za nima přišel, suše jim oznámil, že pokud do pěti minut nevypadnou, zapálí jim auto a za tři minutky už viděl z jejich káry sotva vejfuk. Kluky z OSA holt řadím na úroveň revizorů a exekutorů a jen o fous nad podomní prodejce hrnců – a tenhle způsob zastrašování považuju ještě za celkem humánní způsob, jak jim naznačit, že by radši neměli vylejzat z nor na denní světlo.

Follow

Nikdy nebudu volit pirátskou stranu. Radši si předplatím regulérně Spotify, než abych se patlal s empétrojkama. Civění na kinoripy mě neba a autorskejch práv si cenim, dokonce i když jde...