#872 SOUSEDI, CO NEZDRAVĚJ

Posted: Prosinec 15th, 2014 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 34 Comments »

Bydlela jsem na různejch adresách, v různě velikejch domech, chodila jsem s klukem z paneláku, chvíli jsem dokonce žila za Prahou, teď bydlím v činžáku a všechna moje trvalá i přechodná bydliště toho nikdy neměla moc společnýho, až teda na jednu věc, kterou potkáte v Brně i v Praze, v novostavbě i v zahrádkářské kolonii. A tou jsou sousedi, kteří by si radši nechali koleno vrtat, než aby vám odpověděli na pozdrav. Že se jich všude aspoň pár najde je, spolu se smrtí, jedna z mála jistot, kterou v týhle postmoderní době máme.

Vím, že v některejch zemích není sousedské zdravení zvykem, ale mám pocit, že u nás to tak úplně mimo není. Na vesnici se zdraví každej s každym, ve městě by člověk nedělal skoro nic jinýho, takže to nejde, ale dům je relativně malá a kompaktní jednotka a i když se se sousedama neznáte nijak dobře, přijde mi v pořádku si s nima říct dobrý den.

Rozhodně neříkám, že se se všema musíte nějak strašně družit a přátelit. Štěstí na skutečně sympatické sousedy má málokdo a každý, kdo někdy musel na domovní schůzi ví, že ty ze všeho nejvíc připomínají normalizační seriál spíš než rozumnou diskuzi dospělých lidí o důležitých tématech. S některejma sousedama je to fakt pekelnej očistec, ale s naprostou většinou jsem na tom neutrálně a není důvod se ignorovat. Vídáte se koneckonců na tý chodbě docela často, takže nevím, proč na mě pan CH. i po třech letech stále kouká jako na úchyla, když mu řeknu Dobrý den. Ještě nikdy mi neodpověděl.

Tenhle soused krom toho navíc neumí podržet dveře. Teda takhle – chvilku je podrží, ale jen tak symbolicky, jakože „dobrá vůle byla„, ale pak si vzpomene, že vlastně bohužel nemá těch 5 vteřin nazbyt, aby s těma dveřma počkal a že ho bolí ruka. Po zvážení pro a proti mi proto ty dveře zavře prakticky před nosem a já pak během hledání klíčů můžu přes sklo pozorovat, jak utíká do výtahu a modlí se, abych ho snad nedohonila a nejela s ním. Lavly!

Lidi, co sami od sebe nepozdravěj a na vaše pozdravení okázale neodpověděj, jsou zkrátka moc milí a hodní sousedi. Je příjemné vědět, že kdyby se v domě například dělo domácí násilí nebo loupež, tak tito lidé budou mezi prvními, kteří někam zavolají. Hrozně – protože každý si má přece hledět svého.

Jejich nevychovanost – jejich trapas.

Ale stejně mě to sere.

«
»